Dřišťál obecný

Dřišťál obecný je dekorativní opadavý, hustě větvený, trnitý a až 3 m vysoký keř. Větve jsou šedožluté, hranaté až rýhované. Trny jsou dlouhé 1 až 2 cm, 1 až 7dílné. Květy jsou zlatožluté barvy, šestičetné a výrazně aromatické. Plodem jsou elipsoidní, zhruba 1 cm dlouhé, lesklé červené bobule mající kyselou chuť. Semena jsou hnědá a mírně zploštělá. Rostlina kvete od dubna do května.

Rostlinu lze znát i pod některým z lidových názvů, jako je berberka, drystal, kalitník, bílé trní, divá lamaryška, vančar, kukačina, dříst. Již staří Řekové využívali léčivého účinku dřišťálu obecného. Sám legendární alchymista, astrolog a lékař v jedné osobě Paracelsus odporučoval šťávu z plodů dřišťálu. Z účinných složek rostlina obsahuje třísloviny, silice, pryskyřice, cukr, škrob, pektózu, flavonové sloučeniny. V plodech je četné zastoupení kyseliny jablečné, citronové a vinné a rovněž významné množství vitaminu C a K. A protože obsahuje také alkaloid zvaný berberin, proto se latinsky dřišťálu říká berberis vulgaris. 2 kávové lžičky denně jsou bohatým zdrojem vitamínů.

V České republice se dřišťál obecný vyskytuje hojně od nížin po teplejší polohy pahorkatin, ve vyšších a chladnějších polohách pouze roztroušeně až vzácně. Celkově roste ve střední a jižní Evropě, kromě středozemního pobřeží a dále na západě po střední Francii, Anglii, Irsku, severním Německu a Skandinávii zřejmě jen druhotně. Dřišťál byl v minulosti na řadě míst Evropy takřka vyhuben, neboť byl považován za mezihostitele rzi obilné. Dnes se má za to, že dřišťál v přenosu rzi obilné nehrál až tak významnou roli, možná dokonce žádnou.

Nenáročné pěstování

Dřišťál není náročný na živiny, vláhu či povětří. Snese všechny půdy, stanoviště slunné i polostín. Rostlina se vysazuje buď volně či se používá do živých plotů. V takovém případě je ovšem nutné udržovat potřebný tvar a velikost keře pravidelným řezem, jenž se provádí v předjaří, kdy ještě nemá listy. Aby byl plot pěkný i po celou sezonu, udělá se řez znovu v létě.

Mladé rostliny se mohou chovat někdy opadavě. Ale čím jsou starší, tím méně opadají a po pár letech jsou i v zimě celozelené. Na jaře, kdy rostliny zmlazujeme, vybereme u vzrostlého keře tak 1/3 starého dřeva. U země ustřihneme, aby došlo k podpoře tvorby nových výhonů. Pokud se tak učiní každým rokem na jaře, tak jednou za 3 či 4 roky úplně celou rostlinu zmladíme.

Po výsadbě až do zakořenění je třeba udržovat bal a zeminu okolo vlhké. Následně není nutné zalévat, jen v případě velkého sucha. Ale ani pak nezalévat denně, ideálně jen jednou za 7 až 10 dní, ale za to vydatně. Rostlinu je možné namnožit vegetativně řízky či generativně ze semen.

Jak a co sušit

Kořeny se rozřežou na kusy a suší se ve stínu či v sušičce do 40 °C. Skladují se na stinném, vzdušném a suchém místě. Sbírat je možné i kůru, která se suší stejným způsobem. Plody se sbírají úplně zralé a používají se převážně čerstvé. Jinak se suší jako šípky. Listy se sbírají ojediněle.

Léčivé účinky dřišťálu obecného

• Pomoc při léčbě kůže.
• Nemoci ledvin, ledvinové kameny, záněty močových cest.
• Revma, revmatoidní artritida.
• Krvácení (hemeroidy, gynekologické).
• Poruchy funkce žlučníku, zánět žlučníku, zánět tlustého střeva.
• Má močopudný účinek.
• Bolest páteře, beder.
• Zánět dásní, zánět kůže, očí.
• Zlepšuje krevní oběh.
• Čistí organismus.
• Příznivý účinek na řadu mikroorganismů, např. na stafylokoky, streptokoky, taktéž salmonelu.

Zpracování a využití rostliny

Sušené plody dřišťálu připomínají vzhledem brusinky. Zralé plody se kompotují, moštují či lze z nich připravit osvěžující limonádu. Dělá se z nich marmeláda, džem, rosol i sirup. Dřišťál je ovšem rovněž znamenitou přílohou k masu. Při grilování či pečení se může přidat přímo na kotletu. Lze ho zamíchat i do rýže, přidat do ovocných koktejlů či do salátu. Dá se konzumovat i samostatně. Chuť sušených plodů je trpko-kyselá. Množství konzumace se nesmí ale přehánět. Ideální jsou právě cca 2 kávové lžičky denně. Šťávu z dřišťálu lze používat namísto citronu.

Velmi tvrdé, žlutě zbarvené dřišťálové dřevo se používalo v řezbářství, truhlářství či při výrobě různých intarzií (dřevěných mozaik). Barvivo z dřišťálového dřeva se kdysi užívalo k barvení vlny a kůží nažluto.

Domácí tinktura z dřišťálu: je potřeba pár listů dřišťálu obecného, které se přelijí 65 % lihem a nechá se 14 dní louhovat na teplém místě. Směs je nutné jednou za čas protřepat. Tinktura se užívá při zánětu žlučníku, při jaterních poruchách.

Odvar z dřišťálové kůry: je potřeba 20 g kůry, kterou zalijeme ½ litrem vody a 2 minuty vaříme. Poté 15 minut necháme louhovat a přecedíme. Užívá se podle potřeby. Je to dobré na pročištění organismu.

Dřišťál obecný v medu: na 1 sklenici potřebujeme 2 hrsti dřišťálů a 200 ml vody. Dřišťály obereme, omyjeme a nechám uschnout. Poté je nasypeme do čisté a suché sklenice. Zalijeme medem. Sklenici zavíčkujeme a necháme stát několik týdnů, dokud se dřišťál nerozpustí. Kyselá chuť plodů se efektivně protne se sladkým medem do lahodné medicíny. Pomůže vždy, když se budete cítit tzv. na umření.

Jak je to s množstvím konzumace a pro koho není dřišťál vhodný?

Dřišťál obecný je léčivou rostlinou působící velmi razantně a ve větších dávkách i toxicky (týká se i bobulí). Užívání by se rozhodně měly vyvarovat děti, těhotné a kojící ženy. Jeho užívání by tak mělo být výhradně konzultováno s lékařem. I tak je ovšem třeba zmínit, že se při užívání dřišťálu objevily nežádoucí účinky v podobě nevolnosti, zvracení či průjmu. Množství konzumace se nesmí přehánět. Jedná se mj. i o silný regulátor tlaku.

Květiny, sazenice, semínka, truhlíky, potřeby na zahradu a mnoho dalšího můžete zakoupit v ONLINE ZAHRADNICTVÍ  ZDE