Jen těžko bychom se bez nich obešli. Máme samozřejmě na mysli všechny ty závity na šroubech, maticích a závitových tyčích. Dohromady totiž tvoří opravdu pevný spoj, který je však možné v případě potřeby rozebrat doslova obratem ruky.
Ne vždy si však vystačíme s nabídkou v obchodech. Leckdy jsou naše požadavky tak specifické, že nám zkrátka nezbude nic jiného, než se o výrobu závitů postarat vlastnoručně. Naštěstí nejde o nic těžkého. Musíte si pamatovat jen jedno základní pravidlo – jakýkoli závit musí přesně odpovídat svému protikusu.
Metrický, palcový, unifikovaný apod.
Už samotná nabídka v obchodech je poměrně nepřehledná, zvláště pokud se nevyznáte v příslušném značení. A právě proto máme pro vás malý přehled závitů, které bývají nejčastěji k dostání:
- metrický závit (M),
- unifikovaný závit (UNC),
- palcový neboli Whitwortův závit (W),
- trapézový závit (Tr),
- pancéřový závit (PG),
- trubkový závit (G),
- a oblý závit (Rd).
Musíte však také pamatovat na to, v jakém směru by se měl váš závit vinout. Pravý se „otáčí“ po směru hodinových ručiček a levý přesně naopak. A ve hře je samozřejmě také hrubé a jemné stoupání. To se řídí materiálem, pro který závit vyrobíte. Je-li tenký, používejte jemné stoupání, čím hustější šroubovici použijete, tím lépe odolá hotový spoj možným vibracím.
Hodit se vám mohou i závitové měrky
Pravděpodobně si nebudete úplně jistí, jaký typ nebo velikost závitu vyrobit. A v takovém případě si ještě před samotnou návštěvou dílny vezměte k ruce závitové měrky. Poznáte je snadno – za číslem M následuje velikost šroubu, uvedená v milimetrech. Narazit tak můžete na M10, M6 apod.
Čím závit vlastně vyrobit?
Samotná výroba je důležitý krok, ovšem ještě předtím si ujasněte, jak často budete s vloženým závitníkem nebo očkem pracovat.
Když je ve hře jen občasné použití
Jestliže vám jde spíše o trvalou práci, kterou budete potřebovat rozebrat jen čas od času, pořiďte si ruční sadové závitníky. Jednoduše s nimi budete otáčet za pomoci vratidla. K mání jsou jak sady pro hrubé stoupání (tříkusové), tak i pro to jemné (dvoukusové). S jedním závitníkem si totiž rozhodně nevystačíte
Ten první totiž odebere pouhých 60 % materiálu. Dalších 40 % je třeba odstranit za pomoci jednoho nebo dvou dalších.
Precizní práce si už s ručním pohonem nevystačí
Jestliže už předem víte, že budete závitů vytvářet více, anebo máte k ruce šikovnou stojanovou případně sloupovou vrtačku, vsaďte na závitník strojní. Práce s ním je rychlejší, všechny potřebné úkony totiž provede najednou. A použití? Jednoduše ho upnete do sklíčidla na vrtačce a máte hotovo.
Samostatnou kapitolu jsou pak závitníky tvářecí. Neřežou ho, ale vytváří zastudena. Jejich výhodou je to, že nedochází ke vzniku třísek, což využijete zejména u neprůchozích otvorů, z nichž by se jakýkoliv nepořádek jen velmi obtížně odstraňoval. Jde také o nejpevnější typ závitníků a uplatní se i při sériové výrobě.
A za jakého materiálu závit vyřezat? Pro běžné použití postačí nástrojová ocel. Větší výzvy si žádají pevnější rychlořeznou ocel. A když chcete vsadit na kvalitu, poohlédněte se i po kobaltové příměsi.
Zbývá už jen udělat první krok
Teorii bychom měli, takže teď už zbývá jen závit vyřezat. Nezapomeňte ani na řezný olej, který zlepší výkon a prodlouží životnost vašich nástrojů. Pro hluboké vnitřní závity je pak možné použít i šikovný prodlužující nástavec.
Zvolený materiál pevně uchyťte. Použijte vrták, jehož průměr je asi o 20 % menší než budoucí závitník. Otvor předvrtejte. Chcete-li, zbruste vstupní hranu do úhlu 45 °. Závitník pak půjde lépe nasadit, ale nejde o nezbytný krok.
Závitník upněte a kápněte na něj trošičku oleje. Ověřte si, že míří k povrchu, do něhož budete závit řezat, dokonale kolmo. Rovnoměrným tlakem pak závit vytvořte. Po každé celé otáčce se pro jistotu o čtvrtinu otáčky vraťte. A stejný postup opakujte i v případě ruční práce s více závitníky.
A jak postupovat, pokud vytváříte vnější zavit pomocí očka? První dva kroky až ke zbroušení hrany jsou stejné. Potom vezměte očko a vložte ho do vratidla. Namažte ho olejem a spolu s ním i kulatinu. Buďte přesní a opatrní. Použijte rovnoměrný tlak. A jestliže držíte závitník v ruce vůbec poprvé, pak se po každé otáčce o čtvrtinu vraťte. Později, jakmile získáte potřebný grif, už nebudete podobné obezličky potřebovat. Nakonec zbývá očko očistit a závit finálně vyzkoušet. A máte hotovo. A nezapomeňte nástroje dobře očistit, aby vám i příště posloužily stejně dobře.
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
A nebylo by jednodušší si potřebný šroub koupit v železářství _
závitníky o jednom kusu (maticový spirálový) u začátečkníků nutno zalamovat šponu po půl otáčce. zalomený závitník se pak líp vytahuje (u 90 procent se vám to zalomení podaří)
Pro laiky celkem dobře napsáno. Jen jedna hodně podstatná věc. Díra pro závit se předvrtává na rozměr který je pro každý závitník dán – není to asi o 20% menší. Trochu si můžete pomoci u metrických závitů když od jmenovitého rozměru odečtete stoupání závitu. A ještě jedna malá připomínka. Prodlužovací nástavce na závitníky se používají na výrobu závitů ve velkých hloubkách, hluboký závit tím nevyrobíte.
Předvrtat pro závit otvor o 20% menší není moc dobré. Platí na to určitý výpočet podle
strojnických tabulek.
Pomůckou možnou použít cca do průměru 12mm metrických závitů je od jmenovitého průměru odečíst stoupání závitu. Například závit M6 má stoupání 1mm, tedy použiju vrták 5mm. Závit M10 má běžné stoupání 1,5mm, použiju vrták 8,5mm.
Pro velké průměry je vhodné mít očko naříznuté. Šroubem ve vratidle mírně očko roztáhneme a závit ůnahrubujeme“. Při doříznutí načisto je pak závit hladký a nepotrhaný. Prakticky tak pracujeme jako se závitnicí při řezání závitu na trubkách, kde je také vhodné řezat na dvě až tři špony