sroub

Dobře pasující závit si vyrobíte i sami, máme návod pro začátečníky

Jen těžko bychom se bez nich obešli. Máme samozřejmě na mysli všechny ty závity na šroubech, maticích a závitových tyčích. Dohromady totiž tvoří opravdu pevný spoj, který je však možné v případě potřeby rozebrat doslova obratem ruky.

Ne vždy si však vystačíme s nabídkou v obchodech. Leckdy jsou naše požadavky tak specifické, že nám zkrátka nezbude nic jiného, než se o výrobu závitů postarat vlastnoručně. Naštěstí nejde o nic těžkého. Musíte si pamatovat jen jedno základní pravidlo – jakýkoli závit musí přesně odpovídat svému protikusu.

Metrický, palcový, unifikovaný apod.

Už samotná nabídka v obchodech je poměrně nepřehledná, zvláště pokud se nevyznáte v příslušném značení. A právě proto máme pro vás malý přehled závitů, které bývají nejčastěji k dostání:

  • metrický závit (M),
  • unifikovaný závit (UNC),
  • palcový neboli Whitwortův závit (W),
  • trapézový závit (Tr),
  • pancéřový závit (PG),
  • trubkový závit (G),
  • a oblý závit (Rd).

Musíte však také pamatovat na to, v jakém směru by se měl váš závit vinout. Pravý se „otáčí“ po směru hodinových ručiček a levý přesně naopak. A ve hře je samozřejmě také hrubé a jemné stoupání. To se řídí materiálem, pro který závit vyrobíte. Je-li tenký, používejte jemné stoupání, čím hustější šroubovici použijete, tím lépe odolá hotový spoj možným vibracím.

Hodit se vám mohou i závitové měrky

Pravděpodobně si nebudete úplně jistí, jaký typ nebo velikost závitu vyrobit. A v takovém případě si ještě před samotnou návštěvou dílny vezměte k ruce závitové měrky. Poznáte je snadno – za číslem M následuje velikost šroubu, uvedená v milimetrech. Narazit tak můžete na M10, M6 apod.

Čím závit vlastně vyrobit?

Samotná výroba je důležitý krok, ovšem ještě předtím si ujasněte, jak často budete s vloženým závitníkem nebo očkem pracovat.

matky - Dobře pasující závit si vyrobíte i sami, máme návod pro začátečníky

Zdroj foto: pixabay

Když je ve hře jen občasné použití

Jestliže vám jde spíše o trvalou práci, kterou budete potřebovat rozebrat jen čas od času, pořiďte si  ruční sadové závitníky. Jednoduše s nimi budete otáčet za pomoci vratidla. K mání jsou jak sady pro hrubé stoupání (tříkusové), tak i pro to jemné (dvoukusové). S jedním závitníkem si totiž rozhodně nevystačíte

Ten první totiž odebere pouhých 60 % materiálu. Dalších 40 % je třeba odstranit za pomoci jednoho nebo dvou dalších.

Precizní práce si už s ručním pohonem nevystačí

Jestliže už předem víte, že budete závitů vytvářet více, anebo máte k ruce šikovnou stojanovou případně sloupovou vrtačku, vsaďte na závitník strojní. Práce s ním je rychlejší, všechny potřebné úkony totiž provede najednou. A použití? Jednoduše ho upnete do sklíčidla na vrtačce a máte hotovo.

Samostatnou kapitolu jsou pak závitníky tvářecí. Neřežou ho, ale vytváří zastudena. Jejich výhodou je to, že nedochází ke vzniku třísek, což využijete zejména  u neprůchozích otvorů, z nichž by se jakýkoliv nepořádek jen velmi obtížně odstraňoval. Jde také o nejpevnější typ závitníků a uplatní se i při sériové výrobě.

A za jakého materiálu závit vyřezat? Pro běžné použití postačí nástrojová ocel. Větší výzvy si žádají pevnější rychlořeznou ocel. A když chcete vsadit na kvalitu, poohlédněte se i po kobaltové příměsi.

Zbývá už jen udělat první krok

Teorii bychom měli, takže teď už zbývá jen závit vyřezat. Nezapomeňte ani na řezný olej, který zlepší výkon a prodlouží životnost vašich nástrojů. Pro hluboké vnitřní závity je pak možné použít i šikovný prodlužující nástavec.

Zvolený materiál pevně uchyťte. Použijte vrták, jehož průměr je asi o 20 % menší než budoucí závitník. Otvor předvrtejte. Chcete-li, zbruste vstupní hranu do úhlu 45 °. Závitník pak půjde lépe nasadit, ale nejde o nezbytný krok.

Závitník upněte a kápněte na něj trošičku oleje. Ověřte si, že míří k povrchu, do něhož budete závit řezat, dokonale kolmo. Rovnoměrným tlakem pak závit vytvořte. Po každé celé otáčce se pro jistotu o čtvrtinu otáčky vraťte. A stejný postup opakujte i v případě ruční práce s více závitníky.

A jak postupovat, pokud vytváříte vnější zavit pomocí očka? První dva kroky až ke zbroušení hrany jsou stejné. Potom vezměte očko a vložte ho do vratidla. Namažte ho olejem a spolu s ním i kulatinu. Buďte přesní a opatrní. Použijte rovnoměrný tlak. A jestliže držíte závitník v ruce vůbec poprvé, pak se po každé otáčce o čtvrtinu vraťte. Později, jakmile získáte potřebný grif, už nebudete podobné obezličky potřebovat. Nakonec zbývá očko očistit a závit finálně vyzkoušet.  A máte hotovo. A nezapomeňte nástroje dobře očistit, aby vám i příště posloužily stejně dobře.

Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz

Štítky
, , ,

Láskou ke květinám jsem oplývala už jako malá – to když jsem je s něžností, dvouletému děcku vlastní, vytahovala z květináčů a „vařila“ z nich večeři. Později moje první kapesné padlo na pokojový břečťan a z dětského pokojíčku se rychle stala neprostupná džungle. První nezdary byly pro mě motivací, abych se o nároky svých zelených svěřenců začala zajímat podrobněji. Zahradničení a pěstování okrasných i užitkových rostlin je dodnes mým velkým koníčkem, ke kterému se přirozeně přidalo i vaření a využívání léčivých vlastností (nejenom) tuzemských bylinek. Mou další velkou lásko je Asie, zejména pak Čína a Japonsko, takže pokud chcete vědět, jak se pěstují pivoňky, čím si předcházet bonsaje nebo kterak začlenit do zahrádky bambus, budu přesně váš člověk :)

5 Komentářů

Zanechte komentář

Zavřít