Český ho můžete znát jako hadí mord španělský (Scorzonera hispanica L.) a jde o zajímavou kořenovou zeleninu z čeledi hvězdnicovitých. V receptářích však najdete spíše názvy hadí nebo černý kořen. A právě posledního zmíněného se budeme pro přehlednost v tomto článku přidržovat.
Je to vytrvalá rostlina, rostoucí divoce na většině území Evropy, tedy i na neúrodném Kavkazu nebo jižní Sibiři, ovšem na zahrádkách jižní a západní Evropy se objevuje už od 17. století. „Domestikovaný“ černý kořen zařazujeme do skupiny kořenové zeleniny a stejně tak ho i používáme. Nejenom, že dokáže vylepšit chuť mnoha jídel, ale také dodává našemu tělu cenné vitamíny a důležité mikroelementy.
Něco málo na úvod
Název rostliny pochází z italštiny (scorzone je italský jedovatý had), což se odráží i ve staročeské terminologii. Lidová moudrost pravila, že každý had zahyne, je-li mu vložen kousek hadího kořenu do úst. Šťáva z něj se pak používala jako lék proti hadímu uštknutí nebo lék na srdečních choroby. Současné výzkumy však tyto vlastnosti rostliny nepotvrdily.
Soustavné pěstování hadího kořene v Evropě začalo asi v sedmnáctém století, ačkoli tato rostlina byla pravděpodobně známá už o několik staletí dříve. Pěstovaná forma této zeleniny pochází ze Španělska, proto český název hadí mord španělský. Díky osadníkům se rozšířil i na území Ameriky. Dnes je jeho konzumace nejpopulárnější v jižní Evropě.
Jak černý kořen pěstovat? Není to těžké
Tato zajímavá rostlina vyžaduje dobře a hluboce kultivovanou půdu, mírně vlhkou a nekyselou, bohatou na živiny a pokud možno s vysokým obsahem humusu. Těžké, kamenité, písčité a kyselé půdy jsou pro ni zcela nevhodné. Jen kvalitně připravená půda s další doporučenou péčí umožňuje získat velkou a dostatečně vyvinutou kořenovou část.
Černý kořen je také citlivý na plevele, a to zejména v první fázi růstu. Důležitý je také dostatek vody a živin. Jakmile dobře zakoření, jeho nároky se snižují. Stonek černého kořene je vzpřímený, chlupatý a porostlý listy. Listy jsou dlouhé, svěže zelené a kopinaté. Na první pohled mohou trochu připomínat křen. Potěší vás i květy a to svou vůní, připomínající aroma vanilky nebo mléčné čokolády. Kvete od června do srpna. Plodem černého kořene je protáhlá tobolka.
Na mírně těžších půdách se doporučuje pěstování v hřebenech. Roste dobře na slunných a mírně vlhkých místech. Nejvíce vody je potřeba při nejintenzivnějším zahušťování kořenů, tedy od poloviny června do konce srpna. Poté zaléváme rostliny už jen tak, aby byla půda vlhká už jen v hloubce dvaceti centimetrů. Zpravidla stačí vydatná zálivka jednou týdně.
A co choroby a škůdci? Na ty černý kořen prakticky netrpí. Během vlhkých lét se mohou na listech objevit známky plísní ve formě bílého vatovitého povlaku, ovšem k rozvoji onemocnění zpravidla dochází poměrně pozdě a nezpůsobuje proto velké škody.
Dobré tipy pro pěstování
Rostlina může být pěstována v ročním nebo dvouletém cyklu. Roční pěstování je indikováno na půdách bohatých na živiny. Na slabších půdách jsou vyšší výnosy z rostlin zasetých v srpnu a sklizených v následujícím roce. Kvetení nevadí, jak jsme už uvedli výše, i když je samozřejmě vhodné květy odstranit, aby se rostlina zbytečně nevysilovala.
Při roční kultivaci zaséváme semena v dubnu, ve druhém roce po aplikaci chlévské mrvy, nejlépe na záhonech, kde byly v předchozím roce pěstovány mělce kořeňující druhy zeleniny, jako jsou okurky, brambory, pór nebo cibule. Dobrou předplodinou je také lupina. Naopak čekanka, zelí nebo kukuřice vhodné nejsou. Na takových půdách produkuje tato zelenina mnoho postranních kořenů, což je nežádoucí. Řádky by měly být od sebe vzdáleny nejméně dvacet nebo ještě lépe pětadvacet centimetrů. Při pěstování ve dvouletém cyklu je pak vhodný výsev v říjnu.
Semena vysévejte velmi mělce, jen do hloubky dvou nebo tří centimetrů. Svrchní vrstvu zeminy jen lehce přitiskněte. Vyraší asi za dva týdny po výsevu. Pamatujte si, že je třeba každý rok sklízet nebo kupovat nová semena, protože rychle ztrácejí klíčivost. Mladé rostlinky jednoťte co nejdříve – tj. když vytvoří tři nebo čtyři listy. Jinak budou jejich kořeny příliš tenké a nevyvinuté. Po vyrašení je vzhledem k vlhkomilnosti černého kořene rovněž vhodné půdu mulčovat a to nejlépe fermentovaným hnojem, slámou nebo vlhkou rašelinou. Toto ošetření provádíme, když jsou rostliny vysoké asi osm centimetrů.
Jak a kdy černý kořen sklízet
Sklizeň černého kořene začíná koncem října. Tehdy listy uschnou a samotné kořeny jsou velmi křehké a dlouhé. Ideální jsou pro tento účel vidle. Na jedné straně kořeny jemně podryjete a na druhé straně je vytáhnete. Musíte být velmi opatrní, abyste kořeny nepoškodili, protože unikající šťáva kořen rychle znehodnotí. Pokud je půda před sklizní suchá, je dobré ji předtím několik dní zavlažovat.
Ve sklepě uložte černý kořen do beden naplněných pískem. Ovšem uvážíme-li, že v našich podmínkách nabývá půda promrzlá po celou zimu, můžete tento krok jednoduše vynechat a kořeny si vykopat vždy jen v takovém množství, jaké aktuálně potřebujete. Koncem listopadu je však záhony vhodné zakrýt slámou nebo bílou netkanou textilií. Budete tak mít zásobu šťavnaté kořenové zeleniny na celou zimu a ještě déle. Na jaře je vhodné záhonek zrýt a použít pro výsadbu jiných druhů zeleniny. Ovšem pokud nestíháte, můžete na svém místě černý kořen ponechat ještě další rok.
Proč se vyplatí zařadit černý kořen do jídelníčku
Jedlou částí černého kořene je dlouhý válcový kořen s tmavou, sametovou kůží a bílým středem. Jeho délka se pohybuje v optimálních podmínkách od třiceti do padesáti centimetrů. Na rozdíl od mnoha jiných druhů kořenové zeleniny zůstávají kořeny této rostliny jemné a chutné i po odkvětu a jsou tak vhodné i pro pozdně podzimní sklizeň.
Černý kořen obsahuje především draslík, vápník, sodík, fosfor, hořčík a železo. Kromě toho v něm najdeme i vitamíny ze skupiny B, vitamín K, kyselinu askorbovou (vitamin C) a cukr. A nechybí ani glykosidy (včetně oblíbeného inulinu). Je ideální zeleninou pro diabetiky i milovníky zdravé stravy.
A jak černý kořen připravit?
V zásadě jako jakoukoli jinou kořenovou zeleninu. Může jít o samostatné jídlo nebo atraktivní doplněk k jiným pokrmům. Konzumuje se po oloupání a je nutné ho předem uvařit, opéct nebo osmažit. Před přípravou nechte kořeny několik minut máčet ve slané vodě, budou se později lépe loupat.
Některé receptáře doporučují tuto zeleninu jako náhradu za chřest a musíme uznat, že jen osmažený na másle a posypaný opraženou strouhankou chutná černý kořen jednoduše skvěle. Populárním jídlem (zejména ve Francii) je také černý kořen smažený nebo pečený v těstíčku. A hodí se také jako skvělý doplněk polévek, omáček a salátů. A jak se zbavit nepříjemné bílé šťávy, která z kořenů uniká? Škrábejte je v rukavicích a poté vložte na pár minut do do okyselené vody. Nic víc na tom není.
Nejde jen o estetické hledisko. Chuť šťávy je hořká a připomíná latex, do pokrmů by se tedy rozhodně dostat neměla. A jak chutná samotný černý kořen? Někomu jeho chuť připomíná kokos, jinému čerstvě vyloupané mandle. V kombinaci s jinými druhy zeleniny je však téměř neznatelná. Pokud svým strávníkům neprozradíte, jak exotické jste dnes svoje jídlo připravili, nikdy se o nevšedním doplňku nedozví.
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
Komentáře 1