Bílá pšenice už dávno nepatří mezi ty nejoceňovanější obiloviny. I když koláče nebo chléb z jemné bílé mouky vás stále dokola dokáží udivit svou nadýchaností a jemností, vysoký obsah lepku s sebou často přináší i množství negativních dopadů na naše zdraví.
Právě proto se „obyčejnou“ pšenici snažíme v některých pokrmech nahradit o něco zdravějšími alternativami. Ve hře už nejsou jen celozrnné výrobky, sáhnout totiž můžete do zcela jiného botanického sortimentu. Dnes jsme si pro vás připravili chuťovky jako korakán, fríkeh, kamut, slzovku, teff a korásan.
Teff vám nabídne vysoký obsah železa
Pravý název této suroviny je milička habešská, takže snadno odhadnete, že ve skutečnosti pochází z Etiopie. Její drobná zrníčka byste na první pohled jako obilovinu nejspíš nedefinovali – svou drobností se totiž podobají spíše máku. Na správnou stopu vás přivede až o něco důkladnější pohled.
Na severu Afriky ji v hospodyňky v kuchyni používají už stovky let. Obvykle z teffu připravují mouku, která dává vzniknout lehkým plackám. Z výživového hlediska vám milička habešská může nabídnout zejména vysoký obsah železa, vápníku a samozřejmě také bílkovin.
Potěší vás i nízkým glykemickým indexem, takže se skvěle hodí i do jídelníčku diabetiků. A jakou vybrat? Pokud budete mít v obchodech možnost srovnání více různých druhů, vždy sáhněte po té co nejsvětlejší. Ta mívá totiž nejjemnější chuť.
Měli byste vědět: Ještě před umletím mívá teff rozličné barvy – červenou, bílou, ale třeba i černou.
Slzovka není vhodná pro těhotné ženy
Jde o velmi zajímavou obilovinu, kterou prozradí její charakteristický tvar. Znát ji můžete i pod poetičtějším názvem Jobovy slzy. Její kořeny tkví v tropické Asii, kde se také dodnes nejhojněji pěstuje a zpracovává.
U nás je nejčastěji k dostání slzovková mouka, ale pokud se dostanete k celým zrnům, můžete je bez obav pražit i péct. V čínské medicíně se používá dokonce i jako lék – má totiž značné čistící účinky na organismus. Právě proto by ji měly z jídelníčku vynechat zejména těhotné a kojící ženy.
Kamut se skvěle uplatní místo bílé rýže
Někdo říká této pšenici kamut, jiný zase korasan. Je tedy na čase si v těchto pojmech udělat tak trochu pořádek. Pšenice korasan je, abychom tak řekli, nadřazený název. Slovo kamut se totiž vztahuje k jejímu konkrétnímu kultivaru (OK-77).
Může se chlubit opravdu velkými zrny s lahodnou téměř máslovou příchutí. Na rozdíl od většiny ostatních alternativních obilovin nemá kamut ani trochu nahořklou chuť, takže ho můžete použít všude tam, kde byste jinak museli využít rýži. Koneckonců, na první pohled byste si jeho zrna nejspíš s neloupanou rýží skutečně spletli.
Potěší vás zejména vysokým obsahem cenných výživových látek. V jejich čele stojí bílkoviny, vláknina a minerály (konkrétně sen, zinek, mangan a hořčík). Díky tomu má konzumace kamutu příznivý vliv na nervovou soustavu, snižuje hladinu cukru a cholesterolu v krvi a vůbec nám může nabídnout mnohem lepší benefity než běžná pšenice.
Zbystřit by měli také diabetici – a to díky jejímu nízkému glykemickému indexu. Platí také, že lidé alergičtí na lepek, si kamut mohou bez obav dopřát. Není to však pravidlem, takže buďte při jeho zavádění do jídelníčku velmi opatrní.
Korakán – skutečný poklad z Nepálu
Když se řekne pokrm z Himálají, dost možná si jako první vybavíte pražený tibetský ječmen alias tsampu. Ovšem korakán alias kalužnice křivoklasá je tak odolná vůči vysoké nadmořské výšce, že bez problémů roste i v Nepálu. A to i přesto, že její původní vlastí je severní Afrika (odkud pochází i již zmíněný teff).
V Nepálu se z korakánu vaří mimo jiné i výživné pivo. Obsahuje totiž velké množství železa a vápníku. Mimochodem v Africe existuje řada rekultivačních programů, které se snaží rozšířit pěstování kalužnice mezi co největší množství obyvatel. Jako výživa pro malé děti a seniory je totiž nedocenitelná.
Zrníčka kalužnice jsou velmi drobná, takže se obvykle melou na mouku, za které se připravují kaše nebo placky. Ale pozor, díky vysokému obsahu tuku by se mouka neměla dlouho skladovat – může totiž žluknout. V obchodech se proto vždy dívejte pozorně na datum spotřeby. Kupovat prošlý korakán (byť se slevou) se vám zaručeně nevyplatí.
Zelená pšenice vděčí za svůj původ nájezdníkům
Tedy alespoň se to tvrdí. U nás málokdo ví, že fríkeh alias zelená pšenice vlastně není zvláštním druhem obiloviny, ale netypickým druhem zpracování té ještě nezralé. Podle legendy napadli kdysi jednu vesnici nájezdníci, kteří kromě všeho ostatního spálili i pole s ještě zelenou pšenicí. Ovšem po jejich odchodu si obyvatelé zničených domků všimli, že když se spálených slupek baví, dají se semena bez problémů jíst.
A právě odtud pochází označení fríkeh – doslovně bychom toto slovo přeložili jako „loupat“ nebo „drhnout“. A proč bychom si zelenou pšenici měli dopřát i my? Tak především – obsahuje až třikrát více vlákniny než zrna, která dozrála běžným způsobem. V tomto ohledu předčí i hnědou rýži nebo třeba quinou. Potěší vás také svou oříškovo chutí a snadným způsobem přípravy – fríkeh stačí pouze uvařit. Takto se používá zejména v tradiční arabské kuchyni. Můžete ji koupit celou i lámanou a napoprvé si z ní uvařte kaši. Budete příjemně překvapeni její konzistenci – a zachutná vám naslano i nasladko.
Věděli jste, že: klasická pšenice není nejpěstovanější obilovinou světa? I když to tak po pohledu na pulty našich obchodů nevypadá, v globálním hledisku ji předčí obyčejný čirok. Používá se totiž jako krmivo pro dobytek, případně slouží jako základní surovina pro výrobu sladidel (např. tmavě zbarveného čirokového sirupu). U nás je čirok k dostání v podobě obilek nebo jemně namleté mouky.
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
