Stačí mu škvíra ve starém dřevě, puklina ve skále nebo štěrkový záhon. Nenechá se omezovat zdánlivě nepříznivými podmínkami a rychle vytvoří půvabný zelený koberec, který vás navíc potěší krásnými květy mnoha barev. Lomikámen (Saxifraga) už je prostě takový.
Na světě existuje mnoho druhů lomikamenů. Aktuálně je jejich počet odhadován na 400. Ale je velmi těžké odhadnout to přesně vzhledem k neustále se měnící taxonomii. Většina z nich jsou miniatury z vysokých částí Alp, Pyrenejí a Himalájí. Vytvářejí typické polštáře, složené z menších listů. Bývají drobnější, ovšem některé druhy mohou i s květenstvím atakovat až půlmetrovou výšku!
Ovšem existují i lesní lomikameny (Diptera), jejichž domovem jsou lesy východní Asie. Mají nejraději světlý stín a opravdu výživnou humusovitou půdu. Poznáte je podle větších listů. Pokud byste se po nich chtěli poohlédnout v obchodech, mohl by se vám zalíbit třeba lomikámen kruhatkolistý. Mechové lomikameny zase vytvářejí polštáře podobné mechu. Ty jsou na vodu nejnáročnější a prudké slunce opravdu nesnášejí. Chcete-li je, ptejte se zejména na lomikámen Arendsův a jeho hybridy.
Bílé, žluté, růžové nebo karmínové květy (podle druhu) se objevují od začátku jara až do léta. Jsou malé (s průměrem do 1 cm), ale o to víc jich na vysokých stoncích vyrůstá. Mimochodem latinské označení Saxifraga znamená doslova „lámající kámen“ a odtud vzniklo i jeho české jméno.
Náš tip: chcete-li vsadit na lomikameny vykvétající časně zjara, měla by to být určitě čeleď Porophyllum, známá také jako Kabschia (česky kabšie). Jsou drobné, typickou vrstvou vápenatých solí na listech. Odvděčí se vám však svou dlouhověkostí.
Jak zajistit, aby se lomikamenu na vaší zahrádce dařilo
I když ho často vnímáme jako typickou skalničku, přímé slunce mu nesvědčí. Mnohem raději bude za světlý polostín. Dobře se mu daří na štěrkových záhonech, skalkách nebo v kontejnerech. Vypadají pěkně jako solitéry, ale uplatní se i v sousedství nízkých rostlin s podobnými nároky na stanoviště (např. barvínek).
Vyhovuje jim středně úrodná, humusově rašelinová a dobře odvodněná půda, s mírně kyselou reakcí. Nikdy by neměla vyschnout, ovšem lomikameny nesnášejí ani přemokření. Nejvíce se jim tedy zavděčíte mírnou zálivkou pouze během období sucha.
Na jaře by měla být půda, v níž jsou pěstovány, obohacena o dávku hnojiva pro kvetoucí rostliny (s malou porcí dusíku) a pak pokryta třícentimetrovou vrstvou zralého kompostu. V takovém prostředí se lomikamenům líbí nejvíce.
Měli byste vědět: Existují i lomikameny s listy pokrytými typickou vápenitou vrstvou. Jde o druhy Euaizoonia a je pro ně typické, že po odkvětu odumírají. Předtím však stihnou v příznivých podmínkách vytvořit dostatek dceřinných rostlin, takže se o ně nemusíte bát.
Zimování a další možné zádrhely pěstování lomikamenů
Odolnost proti mrazu mají lomikameny poměrně dobrou. Ovšem v chladnějších oblastech musí být přikryty tenkým příkrovem suchých listů a větviček, jinak hrozí jejich vymrznutí. Někdy také začnou uprostřed léta samy od sebe hnědnout a odumírat. Jde o problém starých trsů, s nímž toho moc nenaděláte. Snažte se tedy lomikameny každé 2-3 roky na jaře rozdělit a přesadit jejich část na jiné místo. Zároveň je tak snadno namnožíte. Po odkvětu pak zastřihávejte květní stvoly těsně nad listovou růžicí. Zajistíte tak rostlinám pěkný vzhled.
Na zahradě mohou být ohroženi mšicemi, roztoči a šedou plísní. V případě potřeby je vhodné použít vhodný postřik z obchodu. Na mšice pak platí výluh z rebarbory (2 velké hrsti listů, přelitých vodou a louhovaných týden na teplém místě).
TIP:
Rostliny, sazenice, semínka, truhlíky, potřeby na zahradu a mnoho dalšího můžete zakoupit v ONLINE ZAHRADNICTVÍ ZDE
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
