zákula japonská

Zákula japonská aneb záplava žlutých květů

Zákula japonská (Kerria japonica), česky kerie, zákula, je jediným druhem rodu zákula. Jde o opadavý keř, jenž roste převážně ve východní Asii, Číně, Koreji a Japonsku. Keř dostal svůj vědecký název kerria japonica na počest zahradníka skotského původu Williama Kera, jenž zemřel roku 1814. Tento muž stojí za počinem, tj. pěstování mnoha čínských rostlin v evropských zahradách. Na začátku 19. století William Kerr odcestoval do Číny, kde po dobu 8 let sbíral zajímavé rostliny, které následně posílal na evropský kontitent, konkrétně do Královské botanické zahrady v Londýně. První zákula u nás se objevila v roce 1835 v pražské Stromovce.

Keř, který upoutá pozornost svými květy, které připomínají zářivě žluté bambule, je oblíbený nejen v zahradách, ale také ho lze spatřit v parcích. Zásluhu na tom mají nejen impozantní květy, ale také fakt, že tento keř má minimální nároky na stanoviště a péči.

Japonské zlaté kvítky

Pod tímto označením je znám v Německu. V Japonsku je znám jako Yamabuki. Dekorativní keř dorůstá do výšky od 1 do 3 metrů, vyznačuje se tenkými, převislými, zelenými křehkými, původně vzpřímenými větvemi. Borka je zelená a v zimě velmi dekorativní. Listy jsou střídavé a jednoduché o délce v rozmezí 4 až 7 centimetrů, s ozubenými okraji. Plody jsou suché nažky o velikosti 5 milimetrů.

Květy přírodního neboli původního druhu jsou však mnohem méně nápadné než je tomu u vyšlechtěných kultivarů. Mezi nejvíce pěstovaný patří bujně rostoucí a plnokvětý kultivar pleniflora, typické jsou štíhlé zelené větve, které jsou na jaře hojně obsypány množstvím zlatožlutých květů v průměru okolo 3 centimetru. Existuje několik dalších kultivarů, které jsou především atraktivní díky svému zbarvení.

zákula - Zákula japonská aneb záplava žlutých květů

Zdroj foto: cs.wikipedia.org

Skromný keř s nespoutanou záplavou květů

Při pěstování v mírném pásmu se keři daří dobře na slunci i v polostínu. Zákule dobře roste v zahradní půdě, která by měla být humózní až hlinitá, dostatečně vlhká a zásobena živinami. Není třeba často hnojit, neboť jinak keř téměř nekvete a vytvoří mnoho výběžků. Po zimě je vhodné odstřihnout zmrzlé konce větví a odstranit přebytečné výhony.

Pozor na umístění, není vhodné příliš větrné stanoviště, jinak je to vskutku nenáročná rostlina. Je vhodná jako solitéra i se hodí pro skupinovou výsadbu. Můžeme provést i řez, vhodnou dobou je období od prosince až do března, silné zmlazení až po odkvětu. Řez je možné provést prvně po čtyřech až pěti letech a poté klidně každým rokem.

Zajímavost

Zákulu lze pěstovat i v nádobě. Je však nutné zabránit promrzání obalením nádoby či nádobu zapustit do země, vydatně zalévat. Keře jsou mírně expanzivní, rozrůstají se pod zemí výmladky.

Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz

Profilový obrázek

Nenapravitelný optimista, kterého od dětství fascinuje moc, kouzlo a síla psaného i mluveného slova. Mou vášní je četba knih, psaní, dlouhé procházky, pobyt v přírodě a rekreační běh. Nezapomenutelné jsou mé vzpomínky na letní prázdniny, které jsem jako dítě zcela dobrovolně a s chutí trávila pletím zahrady a veškerou péčí o ni. Ten skvostný pohled na mé vítězství v boji s plevelem byl nejsladší odměnou. Jako dospělák si nyní užívám nejen relax v podobě rýpání se v hlíně, ale v pěstování květin, vlastní zeleniny a především bylinek. Vše pak praktikuji ve svém kulinářském umění a testuji na své rodině a známých :-)

Zanechte komentář