Tis červený, latinsky Taxus baccata, je jeden z nejzáhadnějších a nejvíce fascinujících jehličnanů, který se v zahradách objevuje často, ale málokdy upoutá pozornost na první pohled. Je totiž velmi nenápadný, pomalu rostoucí, ale zároveň mimořádně odolný, dlouhověký a skrývá v sobě i temnější stránku – je prudce jedovatý. Přesto (nebo právě proto) je tis oblíbeným prvkem ve formálních zahradách, historických parcích i moderních výsadbách.
Historie a symbolika
Tis je známý už od starověku, kdy byl považován za posvátný strom. Různé kultury jej spojovaly s nesmrtelností, ochranou a mystickými silami. Ve středověké Evropě byl často vysazován na hřbitovech, kde symbolizoval věčnost a život po smrti. Dodnes ho můžeme vidět u starých kostelů a v klášterních zahradách, kde se stal živým monumentem trvajícím po staletí.
Pomalu, ale jistě
Jednou z hlavních vlastností, kterou je třeba u tisu zmínit, je jeho extrémně pomalý růst. Ročně přirůstá obvykle jen 10 až 20 centimetrů, což může být pro netrpělivé zahradníky nevýhodou. Na druhou stranu, díky této vlastnosti je ideální pro precizní tvarování – jako živý plot, topiary nebo jako součást formálních zahrad ve stylu francouzského parteru.
Tis je schopný dorůst až do výšky 10 až 15 metrů, ale trvá to i desítky let. V přírodě se však dožívá i tisíců let, což z něj činí jeden z nejdlouhověkějších evropských stromů.
Vzhled a charakteristika
Na rozdíl od většiny jehličnanů má tis červený měkké, ploché jehlice tmavě zelené barvy, které jsou uspořádány ve dvou řadách. Jehlice neopadávají, takže tis zůstává stále zelený po celý rok. Jeho celkový habitus je kompaktní, hustý a velmi přizpůsobivý – od rozložitého keře po štíhlý stromek.
Další zajímavostí jsou červené dužnaté plody zvané míšky, které se objevují na samičích rostlinách na konci léta. Tyto „bobulky“ jsou na pohled velmi atraktivní – jasně červené s viditelnou tmavou peckou uvnitř. Jedinou částí tisu, která není jedovatá, je právě tato červená dužina – vše ostatní, včetně jehlic a semen, je vysoce toxické.
Jedovatá krása
Tis patří mezi nejjedovatější rostliny evropské flóry. Obsahuje alkaloidy zvané taxiny, které jsou přítomny ve všech částech rostliny s výjimkou dužniny plodů. Největší koncentrace jedu je v jehlicích a semenech – tedy právě v tom, co může nechtěně zkonzumovat dítě nebo domácí zvíře. Už malé množství může způsobit zástavu srdce a selhání dýchání.
Z tohoto důvodu by měli být zahradníci při výsadbě tisu obezřetní, zejména pokud se v okolí pohybují zvířata nebo malé děti. Při manipulaci s větvemi nebo řezem je vhodné používat rukavice a vyhnout se kontaktu s ústy a očima.
Pěstování a nároky
Navzdory své temné pověsti je tis překvapivě nenáročná a houževnatá dřevina. Snáší stín i slunce, sucho i vlhko, roste v kyselých i zásaditých půdách, a navíc velmi dobře snáší znečištěné ovzduší, což ho činí vhodným i do městských výsadeb.
Nejlépe se mu daří na klidném stanovišti, chráněném před prudkým větrem. Půda by měla být hlubší, dobře odvodněná, ale výživná. Díky mělkému, avšak hustému kořenovému systému dobře reaguje na přesazování, a je tak častou volbou i pro bonsajisty.
Tis je rovněž velmi dobře řezatelný, což z něj dělá ideální rostlinu pro tvarování. Lze ho stříhat téměř kdykoliv od jara do podzimu, přičemž nejvhodnější doba je konec jara nebo začátek léta. U dobře udržovaného tisu se dají dosáhnout téměř geometrické tvary nebo i dekorativní figurální prvky.
Využití v zahradní architektuře
Tis červený se uplatňuje zejména v reprezentativních výsadbách, historických zahradách, hřbitovech nebo jako solitérní strom. Jeho nadčasový vzhled, hustota a schopnost regenerace z něj dělají ideální základní kostru zahrady. Často se kombinuje s bukem, zimostrázem, hortenzíí nebo okrasnými trávami. V moderní architektuře slouží také jako zelená stěna, hluková bariéra nebo klidová zóna.
Zajímavostí je i využití tisu v medicíně – látky získávané z tisu (zejména z příbuzného druhu Taxus brevifolia) se používají při výrobě léčiv proti rakovině (např. paklitaxel). I zde se tedy ukazuje, že v jedu může být i lék.
Tis červený je strom plný kontrastů – pomalu roste, ale dožívá se tisíciletí. Je krásný, ale zároveň jedovatý. Je nenáročný, ale přináší sofistikovaný dojem. V každé zahradě působí jako tichý strážce, který se nevnucuje, ale zanechává trvalý dojem. Ačkoliv není vhodný pro každého, ten, kdo mu dá čas a prostor, bude odměněn mimořádně odolnou, elegantní a majestátní rostlinou, která s ním zůstane doslova celý život – a možná i déle.
