jakon

Zahrádka jako z Nového světa. Jaké okopaniny pěstují Indiáni

Už vás nebaví věčně bojovat s nezdolnou mandelinkou nebo jednoduše chcete na své zahrádce zkusit něco nového a neokoukaného? Možná vás to překvapí, ale inspirovat se můžete zkušenostmi Indiánů napříč Amerikou.

Nebojte se, do neznámým vod vstupovat nebudete. Všechny plodiny, které vám chceme představit, jsou už v našich podmínkách dostatečně prověřené a vyzkoušené. Dařit se jim u nás tedy rozhodně bude. Letos si můžete zkusit okopávat jen malý záhonek a kdo ví – možná si pro příští sezónu svého „skorobramborového“ favorita vyberete i vy. Dnes se podíváme na zoubek lichořeřišnici hlíznaté, šťavelu hlíznatém a jakonu.

Šťavel užitkovou zahradu ozdobí, a navíc rychle roste

Můžete ho znát také pod názvem oka. Šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa) je kompaktní bylina s dužnatými stonky, jež při kontaktu s půdou rychle vytvářejí postranní kořeny. Roste rychle, nicméně dlouhou dobu se tváří, že se mu na zvoleném místě vůbec nelíbí. Ano, rozrůstá se, ale nekvete a hlíz se také tvoří pomálu.

Není to však způsobeno vaší špatnou péčí, ale jednoduše tím, že jde o šťavel tzv. krátkodenní. Kvést tedy začíná až na podzim a ve stejné době tvoří hlízy. Ty sklízíme až po zámrzu. Ven se pak vysazuje od poloviny května do poloviny června. Máme-li možnost. Můžeme si oku předpěstovat ve skleníku nebo pařeništi a to už od března – ven pak rostliny vsazujeme po postupném procesu otužování.

Měli byste vědět: Listy šťavelu působí velmi dekorativně, takže s trochou plánování z něj snadno uděláte nepřehlédnutelnou ozdobu zeleninové zahrady.

Stanoviště pro oku by mělo být otevřené a slunné. S půdou si dělat starosti nemusíte, nebude se jí líbit jen v té příliš těžké a trvale přemokřené, jinak si poradí se vším. Vysazujte do spon 20×20 cm a chcete-li jí přilepšit, vsaďte na organické hnojení. Po sklizni hlízy uchovávejte na chladném místě s teplotou okolo 10 °C a postupně odebírejte pro využití v kuchyni.

Oka a její kulinářské využití

Říká se jí také peruánský lanýž. Podle druhu mohou být její hlízy na povrchu tmavě růžové, pastelově růžové nebo žluté. Stačí je oloupat a použít podobným způsobem jako brambory. Poslouží jako skvělá příloha k masu, slušet jim to bude v polévkách a rády se nechají upéct. A pokud je rozvaříte, poslouží díky vysokému obsahu škrobů i jako skvělé zahušťovadlo do jakéhokoliv pokrmu.

Náš tip: Barvu hlíz poznáte už předem. Tmavolisté odrůdy mají pokožku hlíz červenou, ty světlé růžovou nebo dokonce již zmíněnou žlutou.

V Jižní Americe indiáni pojídají oku i syrovou., není třeba se bát přítomné kyseliny šťavelové, v hlízách jí nenajdeme tolik ,aby bylo kulinářské využití oky jakkoli limitováno. Pozor by si měli dát jen lidé, potýkají se s ledvinovými problémy.

Věděli jste, že: Indiáni oku také suší a poté ji rozemelou na škrobovou moučku? Ze zkvašených hlíz pak připravují lahodné alkoholické nápoje, dříve využívané zejména pro náboženské obřady.

hlízy oky - Zahrádka jako z Nového světa. Jaké okopaniny pěstují Indiáni

Zdroj foto: cs.wikipedia.org                           hlízy oky

Není to topinambur, je to jakon

Pokud se v exotické zelenině už trochu vyznáte, budou vám hlízy jakonu nepochybně připomínat topinambury alias hlíznaté slunečnice (Helianthus tuberosus). Jakon (Polymnia sonchifolia) pochází z oblasti jihoamerických And. Typické jsou pro něj větvené, chlupaté, bohatě olistěné stonky (v Jižní Americe jimi domorodci zcela běžně krmí dobytek).

Zajímavostí že, že na jakonu najdete dva typy hlíz. Zatímco ty stonkové se hodí k vegetativnímu množení, kořenové hlízy najdou své uplatnění jako chutná hlíznatá zelenina. Jsou velmi šťavnaté svou chutí spíše než brambory připomínají ředkev.

Jsou vhodné ke konzumaci v syrovém stavu, ale lze je i sušit a rozemlít na moučku, určenou k zahušťování pokrmů. Syrové vám zachutnají v salátu nebo pomazánkách, ale upečete-li je, získáte chutnou přílohu, která se co do chuti bramborám více než vyrovná. Z nutričního pohledu je však dalece předčí.

Jsou totiž mnohem lépe stravitelné a díky svému složení i mnohem vhodnější pro diabetiky než právě brambory. Ostatně právě milovníci zahrádky trpící cukrovkou v našich zemích s jakonem experimentovat jako první.

Náš tip: jakon jednoduše nakrájejte na tenké plátky a usušte v sušičce nebo horkovzdušné troubě, získáte chutné a zdravé chipsy. Tímhle mlsáním můžete pohostit každou návštěvu. V Jižní Americe se zase hlízy destilují a používají k výrobě alkoholických nápojů.

Když chcete pěstovat peruánské lanýže

Sazenice jakonu bývají zatím k dostání spíše na internetu, ale začínají se vyskytovat už i v menších lokálních zahradnictvích. Zemi je svěřte v květnu a to tak, aby kolem sebe měly dostatečný prostor (50 x 50 cm). Ke svému optimálnímu růstu potřebují sluníčko a výživnou, kyprou půdu. Vyžadují organické hnojení a zálivku během velkého sucha.

Zatímco oka v našich podmínkách nemocemi téměř netrpí, u jakonu se může objevit padlí, k jehož potlačení lze však použít jakýkoli běžný fungicid. A kdy jakon sbírat? Počkejte si na první mrazíky, stejně jako u šťavelu. Hlízy pak uskladněte podobně jako jiřinky a odebírejte podle potřeby. Z těch nejzdravějších si můžete napřesrok vypěstovat další várku této chutné zeleniny.

Jakon v lidové i běžné medicíně

Není bez zajímavosti, že hlízy jakonu jsou pacientům hojně doporučovány zejména odborníky na cukrovku. Bývají však spojovány i se:

  • zažívacími problémy, arteriosklerózou,
  • vysokým cholesterolem,
  • podporou správné funkce slinivky břišní,
  • lepším vstřebáváním vápníku
  • a lepším vstřebáváním vitamínů skupiny B.

Indiáni ho užívají rovněž při problémech s ledvinami, při střevních vředech a proti zácpě. Je rovněž používán jako vynikající prostředek ke snížení chuti k jídlu. Stačí užít ¼ lžičky sušených hlíz asi 15-20 minut před jídlem.

Lichořeřišnice, která nahradí brambory

Lichořeřišnici větší (Tropaeolum majus) určitě dobře znáte a víte, že je (vyjma kořenů) jedlá úplně celá. Její příbuzná lichořeřišnice hlíznatá (Tropaeolum tuberosa) je však v Jižní Americe ceněna mnohem spíše pro své jedlé hlízy, které na kořenech vytváří. Peruánci ji pěstovali (a dodnes na mnoha místech) pěstují společně s bramborami. Urodí se totiž i v roce, který je na jiné druhy zeleniny chudý.

U nás zatím tuto lichořeřišnici naleznete spíše výjimečně a to v oddělení okrasných rostlin (pátrejte zejména po kultivaru nebo označení KEN ASLET).  Lichořeřišnici hlíznatá vás skutečně potěší nádhernými květy po celé léto, ale nezajímavé nejsou ani její hlízy (mashua). Mají nepravidelný tvar, připomínající ze všeho nejvíce hrušky. O něco hůře se tedy zpracovávají, zvláště ty nejmenší.

Dají se konzumovat syrové, ale sluší jim i sušení nebo tepelná úprava. Nejvíce vám asi zachutnají v salátech spolu s jinou sezónní zeleninou.

Jak pěstovat lichořeřišnici hlíznatou na zahrádce

Neseženete-li sazenice, budete muset pro letošek na pěstování mashuy zapomenout. Vyžaduje totiž předpěstování, a to doma nebo ve skleníku – ven se může pořádném otužovacím procesu podívat až po zmrzlých. I ona má ráda sluneční paprsky a spolu s nimi také úrodnou půdu s dobrou propustností. Ze všech našich dnešních okopanin vyžaduje nejhojnější zálivku. Na oplátku vám nabídne vysokou odolnost – škůdci si na ni totiž nepřijdou.

Nezapomeňte na oporu – potřebuje-ji, aby se její nadzemní část mohla pnout. A nezapomeňte na to, že patří mezi rostliny krátkého dne, takže bujněji začne růst až na konci léta. Hlízy můžete sbírat po prvních mrazících – nebo i o něco dříve, máte-li chuť. Snesou podobné skladování jako brambory.

Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz

Jana Sramcikova

Láskou ke květinám jsem oplývala už jako malá – to když jsem je s něžností, dvouletému děcku vlastní, vytahovala z květináčů a „vařila“ z nich večeři. Později moje první kapesné padlo na pokojový břečťan a z dětského pokojíčku se rychle stala neprostupná džungle. První nezdary byly pro mě motivací, abych se o nároky svých zelených svěřenců začala zajímat podrobněji. Zahradničení a pěstování okrasných i užitkových rostlin je dodnes mým velkým koníčkem, ke kterému se přirozeně přidalo i vaření a využívání léčivých vlastností (nejenom) tuzemských bylinek. Mou další velkou lásko je Asie, zejména pak Čína a Japonsko, takže pokud chcete vědět, jak se pěstují pivoňky, čím si předcházet bonsaje nebo kterak začlenit do zahrádky bambus, budu přesně váš člověk :)

Každý den můžete do své e-mailové schránky zdarma dostávat přehled aktuálních článků

Zanechte komentář

Zavřít