Vonokvětky dělají čest svému jménu. Voní po celé jaro

Ačkoliv se keře vonokvětky liší jak svými listy, tak i velikostí květů, jedno je dokonale spojuje: krásná opojná vůně po celé jaro. A to už je dobrý důvod, proč si vybrat alespoň jeden druh do zahrady, nemyslíte?

Jaké stanoviště vonokvětky potřebují

Vonokvětky mají rády polostín, propustnou humózní půdu, některé raději vápenatou (vonokvětka Burkwoodova a vonokvětka Delavayova), jiné spíše kyselou (vonokvětka cesmínolistá). Je dobré jim zvolit stanoviště chráněné před mrazivými větry.

Jak umístit vonokvětky do zahrady

Zatímco některé vyniknou spíše jako ozdobné solitéry (vonokvětka cesmínolistá a vonokvětka Delavayova), jiné jsou velmi vhodné jako živé ploty (vonokvětka Burkwoodova).

Vonokvětka Burkwoodova (Osmanthus x burkwoodii)

Tato vonokvětka je křížencem vonokvětky Delavayovy a vonokvětky ozdobné. Jedná se o velmi husté keře, které bez řezu dosahují až 5 metrů. Vhodným umístěním (cca 1 metr od sebe) a pravidelným řezem lze však vytvořit neprostupný a přitom kvetoucí a voňavý živý plot. Květy jsou bílé a malé, kvete od začátku dubna. Prořezávání je nejlepší provést ihned po odkvětu, protože v příštím roce pokvete ještě bohatěji.

Vonokvětka Delavayova (Osmanthus delavayi)

Je to vonokvětka čínského původu, která dorůstá až 2 metrů výšky. Vynikne jako solitéra, kterou můžete ozdobně tvarovat. Je ze všech vonokvětek nejcitlivější na studený vítr, proto potřebuje chráněné stanoviště. Silně aromatické květy vykvétají v dubnu a jejich vůně připomíná vůni lýkovce.

Vonokvětka cesmínolistá (Osmanthus heterophyllus)

Zajímavostí je, že tato vonokvětka vykvétá na podzim – v září a říjnu. Květy jsou bílé a voní sladce. Listy vykazují nápadnou podobnost s listy cesmíny – odtud také její název. Z květů se později stávají modré plody. Za zmínku stojí dva kultivary této odrůdy: Osmanthus heterophyllus „Gulftide“ je velmi hustě olistěný a listy mají na okrajích ostré špičky. Osmanthus heterophyllus „Variegatus“ má listy se širokými bílými nebo světložlutými okraji.