Celer (Apium graveolens) je oblíbenou zeleninou, která se v kuchyni uplatňuje jak v čerstvé, tak i vařené podobě. Existují tři hlavní druhy celeru – celer bulvový, celer řapíkatý a celer listový.
Nejčastěji se však pěstuje celer bulvový, který je ceněn pro svou výraznou chuť a výživovou hodnotu. Pěstování celeru však není zcela jednoduché – vyžaduje pečlivou přípravu půdy, pravidelnou péči a účinnou ochranu proti chorobám a škůdcům. V tomto článku se podíváme na osvědčené postupy, jak úspěšně pěstovat a chránit celer.
Předpěstování sazenic
Celer má dlouhou vegetační dobu (až 150–180 dní), proto je nezbytné jej předpěstovat ze semínek. Výsev se provádí již koncem února nebo začátkem března do výsevních misek nebo minipařenišť.
- Semena celeru klíčí pomalu – někdy až 3 týdny, a proto je vhodné je před výsevem namočit na 24 hodin do vody, případně do výluhu z heřmánku, který působí dezinfekčně.
- Optimální teplota pro klíčení je mezi 18–22 °C.
- Po vyklíčení je nutné zajistit dostatek světla, jinak sazeničky zbytečně vyběhnou a budou slabé.
Po vytvoření dvou až tří pravých listů se sazenice pikýrují (rozsazují) do jednotlivých kelímků, kde se nechají zesílit.
Výsadba na záhon
Do volné půdy se celer vysazuje nejdříve v polovině května, kdy již nehrozí přízemní mrazíky. Před výsadbou je třeba připravit půdu:
- Celer má rád hlinitou, humózní, hluboce zpracovanou půdu, bohatou na živiny.
- Ideální je pH půdy mezi 6,5 až 7,5.
- Půda by měla být vlhká, ale ne podmáčená – celer nesnáší sucho, ani stojatou vodu.
Doporučený spon pro výsadbu je 40 × 40 cm. Rostliny sázíme až po srdíčko, nesmí být příliš hluboko, jinak by se bulva špatně vyvíjela.
Péče o rostliny
Péče o celer je poměrně náročná, ale klíčem k úspěchu je:
- Pravidelná zálivka – celer má vysoké nároky na vláhu, zejména během horkých letních dnů.
- Hnojení – přihnojujeme zejména dusíkem a draslíkem, ale pozor na přehnojení, které může vést k přerůstání natě na úkor bulvy.
- Okopávání a odplevelování – udržování záhonu bez plevelů je zásadní pro dobrý růst.
- Pravidelně kontrolujeme vývoj rostlin a případně odstraňujeme boční výhony, které odvádějí energii.
Choroby a škůdci
Celer je náchylný k několika chorobám a škůdcům, proto je důležité rostliny pravidelně kontrolovat.
Mezi nejčastější choroby patří:
- Septoriová skvrnitost listů – projevuje se světle hnědými skvrnami s tmavším lemem. Pomáhá střídání plodin, zdravý výchozí materiál a fungicidní postřiky.
- Bakteriální skvrnitost – listy žloutnou a postupně odumírají. Prevence spočívá v dezinfekci osiva a nepěstování celeru na stejném místě více let po sobě.
Škůdci:
- Mšice – sají na listech a přenášejí virové choroby. Ochrana spočívá v biologických postřicích, případně využití dravého hmyzu.
- Molice a svilušky – časté v teplých a suchých obdobích. Doporučuje se pravidelně rosit a použít ekologické přípravky.
- Slimáci – hlavně v období dešťů. Pomáhá ruční sběr, bariéry z popela nebo pilin, případně ekologické granulované návnady.
Sklizeň a skladování
Celer sklízíme v říjnu, případně až před prvními mrazy. Rostliny opatrně vyrýváme, očišťujeme od zeminy a přebytečných listů.
- Bulvy skladujeme v chladném, ale nemrznoucím prostoru – ideální je písek ve sklepě, kde udrží vlhkost a prodlouží se trvanlivost.
- Pokud skladování není možné, lze celer zamrazit, nejlépe po krátkém blanšírování.
Pěstování celeru je výzvou i pro zkušené zahrádkáře, ale s pečlivou přípravou, důslednou péčí a správnou ochranou lze dosáhnout bohaté a kvalitní úrody. Důležité je dbát na vhodné stanoviště, zdravý sadbový materiál, pravidelnou zálivku a prevenci proti chorobám. Pokud se o rostliny dobře postaráme, odmění nás celer vynikající chutí, vysokým obsahem vitamínů a širokým využitím v kuchyni.
