Aloe vera je sukulentní rostlina známá pro své léčivé, regenerační a hydratační vlastnosti. Šťáva z jejích dužnatých listů je využívána v kosmetice, lidovém léčitelství i v potravinářství. Přestože je původem z teplých, suchých oblastí Afriky a Arabského poloostrova, je možné ji s úspěchem pěstovat i v našich podmínkách – zejména v nádobách, které během zimy přeneseme do interiéru. V teplejších oblastech Česka lze aloe během vegetační sezóny umístit i na zahradu, kde se jí velmi dobře daří. V následujícím článku se dozvíte, jak pěstovat aloe, jaké má nároky na stanoviště, půdu, zálivku i jak ji chránit před nepříznivými vlivy.
Vhodné podmínky pro pěstování
Aloe je teplomilná a suchomilná rostlina, která preferuje slunné a chráněné místo. Na zahradě se jí nejlépe daří na jižně orientovaných stanovištích, ideálně s nějakým přístřeškem, který ji ochrání před vydatnými dešti. Dobře snáší vysoké teploty a přímé slunce, naopak velmi špatně reaguje na mrazy a nadměrnou vlhkost.
V našich klimatických podmínkách je aloe nejčastěji pěstována v květináčích nebo přenosných nádobách, které v létě umisťujeme venku na zahradě a na podzim je přemisťujeme zpět do teplého interiéru. V teplejších mikroklimatických oblastech může aloe přežít i mírnější zimy, ale běžně není mrazuvzdorná, a proto není vhodná k trvalému venkovnímu pěstování bez přenosu.
Půda a substrát
Aloe potřebuje dobře propustný, lehký a písčitý substrát, který zabrání hromadění vody u kořenů. Ideální je speciální substrát pro sukulenty a kaktusy, který obsahuje směs rašeliny, písku, perlitu a drcené kůry. Pokud takový nemáte, lze si ho snadno namíchat doma – smíchejte 2 díly zahradní zeminy, 1 díl písku a 1 díl perlitu nebo keramzitu.
Na dno nádoby je nezbytné umístit drenážní vrstvu z kamínků, keramzitu nebo štěrku, aby nedocházelo k přemokření a hnilobě kořenů.
Při venkovním pěstování na zahradním záhoně je třeba vybrat místo s lehkou půdou, případně záhon obohatit o písek a štěrk. Vždy platí, že voda musí rychle odtékat a nesmí se zadržovat u kořenů.
Zálivka a hnojení
Jedním z nejčastějších důvodů neúspěchu při pěstování aloe je přelévání. Aloe má schopnost ukládat vodu do listů, a proto dlouhodobě snese sucho. Zaléváme tedy mírně a až tehdy, když je substrát zcela suchý. V létě to může být přibližně 1× týdně, v chladnějších dnech méně často.
Zálivku provádíme ke kořenům, nikdy na listy – především ne v chladném počasí, kdy by voda na listech mohla způsobit hnilobu nebo popálení od slunce. V zimě zaléváme velmi málo, někdy i jen jednou za měsíc.
Hnojení aloe není nutné, ale pokud chcete podpořit růst, můžete 1× za měsíc během vegetační sezóny (jaro–léto) přidat tekuté hnojivo pro kaktusy a sukulenty. Na podzim a v zimě hnojení zcela vynecháváme.
Přesazování a množení
Aloe roste poměrně pomalu, ale časem může vyplnit květináč. Přesazování je vhodné provádět každé 2–3 roky, nejlépe na jaře. Při přesazování opatrně uvolněte kořenový bal, zkontrolujte případné nahnilé nebo poškozené kořeny a přesaďte do nové, čerstvé půdy.
Množení aloe je velmi snadné pomocí odnoží (mladých výhonků), které vyrůstají kolem mateřské rostliny. Ty lze opatrně oddělit a zasadit do menší nádoby. Nejprve se doporučuje nechat je několik dní zaschnout na vzduchu, aby se rána zacelila, a až poté zasadit.
Choroby a škůdci
Aloe bývá obecně odolná vůči chorobám a škůdcům, ale v nevhodných podmínkách se mohou objevit následující problémy:
- Hniloba kořenů – způsobená přemokřením, projevuje se měknutím listů a zápachem z půdy.
- Plíseň nebo hnědé skvrny – často následky nadměrné vlhkosti nebo špatného proudění vzduchu.
- Vlnatka nebo svilušky – drobní škůdci, kteří se objevují na listech, pomáhá opláchnutí vodou s mýdlem nebo postřik neemovým olejem.
Důležitá je prevence – dostatek světla, sucho a pravidelný dohled. Při pěstování venku pozor na šneky a slimáky, kteří mohou mladé výhonky okusovat.
Využití aloe
Aloe vera má široké léčivé a kosmetické využití. Listy obsahují gelovitou dužinu, která má protizánětlivé, hojivé a hydratační účinky. Využívá se k ošetření:
- popálenin a odřenin,
- bodnutí hmyzem,
- akné a drobných kožních problémů,
- suché nebo podrážděné pokožky.
Gel lze aplikovat přímo na pokožku nebo jej zpracovat do domácích mastí, pleťových masek či šťáv. Je však třeba dbát na čistotu a nepoužívat vnitřní část listu bez úpravy, protože může mít projímavý účinek.
Vnitřní užívání aloe je možné pouze v omezeném množství a u druhů určených k tomuto účelu, nejlépe po konzultaci s lékařem nebo bylinkářem.
Přezimování aloe
V našich podmínkách aloe nepřežije mrazy, proto je nutné ji s příchodem podzimu přenést do interiéru. Ideální je světlé místo s teplotou 10–15 °C, například chodba nebo zimní zahrada. Při přezimování omezte zálivku na minimum a nehnojte.
V teplých interiérech může aloe zimu přežít i na parapetu, ale je třeba ji chránit před průvanem a suchým vzduchem. V zimním období často trpí nedostatkem světla – pokud bledne nebo se vytahuje, může být potřeba doplnit umělé osvětlení.
Aloe je dekorativní, léčivá a velmi nenáročná rostlina, která se výborně hodí na zahradu v nádobě. Potřebuje slunce, sucho a propustný substrát, zároveň je třeba chránit ji před mrazem a přemokřením. Pokud jí poskytneme správné podmínky, odmění se zdravým růstem a možností celoročního využití v domácnosti.
