Orlíčky jsou na našich zahradách často neprávem opomíjenými rostlinami. A přitom byly prokazatelně pěstovány už od středověku a dnes mohou nabídnout více než 120 botanických druhů. Počet jejich zahradnických kultivarů pak dosahuje řádu tisíců a každým rokem přibývají další. Nejznámější je orlíček obecný.
Existuje několik názorů na původ latinského jména orlíčku (Aquilegia). Některé teorie říkají, že slovo „aquilegia“ pochází z kombinace aqua (vody) s legere (sběr). Podle jiných název rostliny vzešel z latinského slova „orel“ (aquila).
Nejznámější je orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) – poměrně běžná rostlina, často používaná v aranžmá květinových záhonů. Bývá dokonce zmiňována ve světoznámých uměleckých dílech. Například William Shakespeare ve hře “Hamlet” mluví o květu Columbine, což je anglický název pro orlíček. A vyskytuje se i na mnoha obrazech protože ve středověku byl symbolem Ducha svatého.
Jak se starat o orlíček
Mladé sazenice by měly být vysazeny v létě, nejlépe začátkem června – to v případě, že si orlíček pořizujete poprvé a nenamnožil se vám ze samovýsevu. Líbí se mu ve světlém polostínu, tam kvete nejlépe. Ovšem nevadí mu ani přímé slunce za předpokladu, že mu nebude upírána hojná zálivka. Rostlina začíná kvést 24 měsíců po výsevu a ke konci třetího roku se stává plně vyvinutým keříkem.
Orlíček je samozřejmě možné vysít i ze semen. Ta můžeme vysévat přímo na záhon v červenci a srpnu nebo je předpěstovat ve studeném pařeništi. Ven by měly mladé sazeničky přijít po zmrzlých. Orlíček je nenáročná rostlina, a proto roste na jakékoli půdě. Ale dává přednost vlhkému a lehkému humusovému substrátu. Před výsadbou je proto vhodné smíchání půdy s kompostem a to v množství 1 kbelíku na metr krychlový půdy. Orlíčky vysazujte asi 20 centimetrů hluboko, a to v množství 10-12 sazenic na metr čtvereční. Velké orlíčky nejlépe rostou v optimální vzdálenosti 40 cm a malým pak stačí pouhých 25 cm.
Orlíček miluje vlhkost, a to díky specifičnosti svého kořenového systému. Netoleruje proto ani přítomnost plevelů ve svém okolí, a to zejména v raném věku. Je třeba pravidelně okopávat záhony a lehce kypřit svrchní vrstvu půdy. Do květinových luk se hodí jen některé typy orlíčků – spíše vysoké s vysokou odolností proti mrazu. Tyto orlíčky okopávání nepotřebují.
Choroby a škůdci orlíčku
Nejčastěji rostlina trpí příznaky šedého padlí. Při prvních příznacích je třeba odstranit všechny postižené listy, a posléze rostlinu ošetřit přidáním přípravků na bázi síry nebo směsi síranu měďnatého a mýdlového roztoku. Stačí přelít do rozprašovače a rostliny ošetřit až do skanutí.
Z hmyzích škůdců se nejčastěji objevují mšice nebo roztoči. Ošetření však nebývá nutné, rostlině jen málokdy významněji ublíží.
Zimování
Orlíček obvykle ochranu nepotřebuje. Je totiž plně mrazuvzdorný. Starší rostliny však mají tendenci se „povytahovat“, podobně jako třeba jahodníky. V březnu je tak vhodné dosypat je vrstvou výživné zeminy, jež se postará o jejich další ničím nenarušený vývoj.
Zajímavé druhy orlíčků pro české zahrady
Nechcete-li pěstovat pouze orlíček obecný, můžete se v zahradnictvích poohlédnout také po těchto druzích. Výběr je opravdu široký.
Orlíček alpský (Aquilegia alpina)
Malá rostlina, vysoká pouze 30 cm (až 80 cm na hnojené půdě). Má opravdu velké luxusní květy o průměru 8 cm – modré, s krátkými zakřivenými výběžky. Doba květu je červen-červenec.
Orlíček černofialový (Aquilegia atrata)
Tento orlíček má evropský původ. Výška rostliny se pohybuje 30-80 cm, barva listů je šedá, květy – tmavofialové, ovšem malé – 3-4 cm s krátkými ostruhami. Doba květu je od května do června. Je ideální pro pěstování v částečném stínu. Tento druh se také hojně používá k řezu a při křížení s jinými druhy orlíčků (dodává tmavým odrůdám ještě větší sytost barvy, často rovněž zvyšuje jejich odolnost.
Orlíček vějířovitý (Aquilegia flabellata)
Patří mezi větší druhy orlíčků, dorůstá až 60 cm. Má však menší květy – okolo 5-6 cm. Listy jsou trojčetné vyrůstající v růžici, na dlouhých stopkách. Květy mají zakřivené dlouhé ostruhy. Jeden stonek může nést až pět fialově zbarvených květů s jemně zvlněným okrajem. Dobře snáší mráz, a rychle se množí.
Orlíček zlatý (Aquilegia chrysantha)
Tato půvabná květina pochází z Ameriky. Může se pyšnit pěknou zlatou barvou a velkými ostruhami. Skvěle snáší zimu a sucho. U nás prozatím spíše neznámý druh.
Kanadský orlíček (Aquilegia canadensis)
Pochází ze Severní Ameriky, má červenožlutý květ a jednoduché ostruhy na okvětních lístcích. Na rozdíl od předchozích druhů tento druh netoleruje sucho ani přímé sluneční světlo. Nedoporučujeme pro začátečníky.
Orlíček zkřížený nebo také orlíček zvrhlý (Aquilegia hybrida)
Různé druhy tohoto orlíčku jsou získávány křížením evropských a některých amerických druhů. Rostlina je velmi vysoká, až 1 metr. Některé odrůdy mají ostruhy různých velikostí, jiné ne. Tento druh se vyznačuje velkými dvojitými nebo jednoduchými devíti centimetrovými květy.
Aquilegia olympica
Roste na Kavkaze, v Malé Asii a v Íránu. Jeho průměrná výška je 30-60 cm, stonek je hustě ochlupen. Modré květy mohou dosáhnout průměru i průměru 10 cm. Doba květu od května do června.
Aquilegia skinneri
Severoamerický druh s květy v červené a žluté. Mezi ostatními orlíčky je výjimečný díky svému opravdu dlouhému květenství a barevnou kombinací. Je nutné počítat jen s mírnou zimní odolností (do -12 ° C).
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
