Morušovník, latinsky Morus, je strom, který si pamatujeme ze starých zahrad, selských dvorů nebo zámeckých sadů, kde tvořil dominantní prvek nejen díky svému rozložitému vzhledu, ale především pro své sladké, šťavnaté plody – moruše. Dnes se k morušovníku opět vracíme – nejen jako k atraktivní dřevině, ale také jako ke zdroji výživných plodů, užitku a tradice, která si zaslouží oživení.
Tento opadavý strom patří do čeledi morušovníkovitých (Moraceae) a zahrnuje několik druhů, z nichž nejznámější jsou morušovník bílý (Morus alba), černý (Morus nigra) a méně často pěstovaný červený (Morus rubra). Všechny druhy mají svá specifika, ale spojuje je dlouhá historie pěstování, široké využití a velmi chutné plody, které se dají konzumovat čerstvé i zpracované.
Historie a původ
Pěstování morušovníků má tisíciletou tradici, zejména v Číně, Japonsku a Persii, kde byl tento strom spojován především s chovem bource morušového – housenky, která se živí výhradně listy morušovníku bílého a produkuje hedvábné vlákno. Odtud se pěstování rozšířilo do Evropy, kde se moruše stala součástí klášterních a šlechtických zahrad.
U nás se moruše pěstovaly hojně především v 19. století, kdy se rozvíjely pokusy o domácí výrobu hedvábí. I když tento průmysl nakonec zanikl, morušovníky přežily a dodnes najdeme staleté exempláře ve starých sadech a parcích.
Morušovník jako strom
Morušovník je nenáročný a přizpůsobivý strom, který dorůstá výšky 5 až 15 metrů, v závislosti na podmínkách a druhu. Má širokou, košatou korunu a zajímavé, laločnaté listy, které mohou mít různý tvar i na jedné rostlině. Větve se mírně sklánějí a dodávají stromu malebný vzhled, díky kterému je moruše oblíbená i jako solitér v zahradní architektuře.
Morušovník je dlouhověký – často se dožívá i více než 100 let – a zároveň velmi odolný vůči škůdcům, chorobám i nepříznivému počasí. Snese sucho, vítr i mráz (až do -25 °C), proto se hodí i do klimaticky náročnějších oblastí.
Lahodné plody a jejich využití
Plody moruše se tvarem podobají malinám nebo ostružinám, ale liší se chutí i konzistencí. Jsou měkké, šťavnaté a velmi sladké, v závislosti na druhu mohou být bílé, růžové, fialové, červené až černé. Objevují se obvykle v červnu a červenci a postupně dozrávají.
Chuť moruší je jemná, sladká, s medovým nebo jemně nakyslým tónem, a velmi dobře se hodí k:
- čerstvé konzumaci (přímo ze stromu),
- sušení – sušené moruše jsou velmi sladké, výživné a trvanlivé,
- výrobě džemů, sirupů, vín, likérů a ovocných kůží,
- pečení a dezertům – dají se použít stejně jako borůvky či rybíz,
- zamrazování – i když měknou, neztrácejí chuť.
Kromě toho jsou moruše bohaté na vitaminy (zejména C a K), železo, vápník, antioxidanty a vlákninu, což z nich dělá zdravé a výživné ovoce, vhodné i pro děti nebo seniory.
Pěstování morušovníku
Morušovník je jednoduchý na pěstování. Vhodný je především pro zahrady s dostatkem prostoru, ale v poslední době se objevují i nižší, zakrslé kultivary vhodné do menších zahrad nebo nádob.
Základní požadavky pro pěstování:
- Stanoviště: plné slunce, chráněné před silným větrem.
- Půda: nejlépe hlinitopísčitá, dobře propustná, s neutrálním pH.
- Zálivka: po výsadbě pravidelná, později snáší i delší období sucha.
- Řez: morušovník není třeba výrazně řezat, tvarování koruny se provádí pouze na začátku růstu. Přílišný řez může omezit plodnost.
- Hnojení: obvykle postačí kompost nebo dobře uleželý hnůj na jaře.
Morušovník se množí především řízkováním, očkováním nebo roubováním, ale lze jej vypěstovat i ze semen, i když v tomto případě může výsledek (zejména u hybridů) být méně předvídatelný.
Druhy a kultivary
- Morušovník bílý (Morus alba) – pochází z Asie, má světle zelené listy a bílé až narůžovělé plody. Je nejodolnější vůči mrazu a rychle roste. Vhodný i jako krmivo pro bource morušového.
- Morušovník černý (Morus nigra) – pochází z Persie, má tmavé, velmi chutné a aromatické plody. Roste pomaleji, ale je dlouhověký. Často se pěstuje pro plody k přímé konzumaci.
- Morušovník červený (Morus rubra) – pochází ze Severní Ameriky, má tmavé plody s nakyslou chutí, méně známý, ale mrazuvzdorný.
Existují i okrasné formy, například převislý morušovník (Morus alba ‘Pendula’), který se využívá především v dekorativní výsadbě.
Zajímavosti a symbolika
- V antice byl morušovník považován za strom moudrosti a trpělivosti, protože „čeká, až mráz opravdu skončí“, než začne rašit.
- Plody černého morušovníku barví – proto je vhodné je sklízet v rukavicích nebo do plachty.
- Sušené moruše jsou velmi oblíbené v tradiční čínské medicíně, kde jsou považovány za tonikum pro krev, ledviny a játra.
Morušovník je více než jen ovocný strom – je to živoucí dědictví, funkční součást zahrady a zároveň krásný solitér. Nabízí plody plné chuti i zdraví, snadnou péči, dlouhou životnost a zároveň estetickou hodnotu.
V době, kdy hledáme odolné, původní a přirozené dřeviny do zahrad, které vyžadují méně chemie a více respektu k přírodě, se morušovník stává ideálním řešením pro moderní zahrady s duší. Jeho návrat na výsluní je zasloužený – a každý, kdo ho okusí, rychle pochopí proč.
