Nejdříve na zahrádce krásně vykvetou, později už usušené rozzáří svými pestrými barvami chmurná zimní aranžmá. Slaměnek existuje velké množství druhů, nejznámější z nich je asi smil listnatý (Helichrysum bracteatum), který je na našich zahrádkách k vidění už více než dvě století. Původně bylo možné sázet pouze žlutě kvetoucí sazenice, ale dnes je už nabídka mnohem pestřejší. A to je rozhodně dobře.
jaké slaměnky si můžete na zahradu pořídit?
Pokusíme se teď alespoň lehce nahlédnout do slaměného světa. Není totiž slaměnka jako slaměnka.
Smil listnatý (Helicrysum bracteatum)
Alias naše rostlinka z úvodu. Jeho původní domovinou je Austrálie, ale i u nás, v chladnějších oblastech, ho lze pěstovat jako trvalku. Dosahuje výšky až 100 cm a z jedné jediné rostliny může za sezónu vyrašit 15 až 30 květů.
Miluje slunce, ale nesnáší vítr. Dařit se mu bude na písčitých půdách, které dobře odvádějí vodu. A kromě žluté barvy si dnes můžete koupit třeba i smil bílý, oranžový nebo tmavě červený, a to klidně i v plnokvěté variantě.
Smilek Humboldtův (Helipterum humboldtianum)
Pokud do své suché vazby hledáte jasně žlutou barvu, která nevybledne ani po několika měsících, bude pro vás smilek Humboldtův jasnou první volbou. Jde spíše o keříček, který za vydatnějšího deště rád polehne. Svou vinu na tom mají především až metr vysoké stonky. Pěstujte ho tedy u vhodné opory.
Určitě se vám zalíbí silně se větvící stonek, na němž může vyrůst až 70 různě velkých květenství. Rostlinka díky tomu působí tak trochu „střapatě“ a oživí každou suchou vazbu nebo květinovou dekoraci.
Piskožil křídlatý (Amobium alatum)
Tohle jméno vám nejspíš nic neřekne, ale pokud prozradíme, že se mu říká také pouštní slaměnka, určitě už budete vědět. V Austrálii ji pěstují jako rostlinu vytrvalou, v našich podmínkách jí však byl přisouzen statut „pouhé“ letničky.
I jemu svědčí spíše písčité půdy a málo živin. Mezi jeho specifika patří, že pokud ho vysadíte na plně vyhnojené záhonky, nebude výsledek takový, jak nejspíš očekáváte. V takovém prostředí se totiž květy vyvíjejí jen obtížně a nikdy nemají tak krásné barvy, jako když je piskožil pěstován v chudých podmínkách.
Smilek růžový (Helipterum roseum)
I když jeho jméno zní podobně jako u smilu, jde ve skutečnosti o docela jinou rostlinu. Naše babičky říkaly smilku „nesmrtelka“ a čas od času můžeme tento libozvučný název zaslechnout i dnes. Pochází také z Austrálie, dorůstá však pouhých 50 centimetrů. Bude se mu dařit i na velmi chudých půdách, kde by většina ostatních rostlin nevydržela. A to dokonce i v případě, že je dostupná zemina spíše kyselá.
Poznáte ho snadno podle růžových květů s jasně žlutým středem. Ty vyrůstají z jakési přízemní růžice – dole se větví, dál už jsou stonky rovné. Právě žluté středy jsou při sušení velmi náchylné k rozpadání, květy proto sbíráte ještě předtím, než se úplně otevřou. Okvětní lístky se samy otevřou do žádaného tvaru. I v jeho případě je nezbytností pro úspěšné pěstování plné slunce.
Jak úspěšně pěstovat slaměnky?
Možná vás to překvapí, ale postup je celkem jednoduchý a společný pro všechny odrůdy. Vyséváme je na vhodné záhony na přelomu března a dubna. Potřebují maximum možného světla a jen mírnou zálivku. Jakmile rostlinky trochu zesílí, nebojte se je přepikýrovat a zabránit tak jejich nevzhlednému vytahování.
Kupujete-li semenáčky ze skleníku, můžete je ven sázet až po zmrzlých. Nevynikají takovou odolností jako rostlinky z přímého výsevu a nízké teploty by je mohly nenávratně zničit. Zimu žádné ze slaměnek nepřežijí. A pokud se vám je přece jen podaří vypiplat ve skleníku, vypadají na jaře tak nevzhledně kvůli nedostatku světla, že vám nezbude nic jiného, než je nařízkovat a začít pěkně od píky.
Existují i české slaměnky?
Možná vás to překvapí, ale odpověď zní ano. Najdete ho na našich nečetných písčinách a jmenuje se (překvapivě) smil písečný (Helichrysum arenarium). Ale pozor, ve volné přírodě si ho rozhodně jen tak nasbírat nemůžete. Patří totiž mezi vzácné a chráněné druhy. Navíc ve váze by stejně příliš nevynikal, dorůstá totiž maximálně 30 centimetrů. V minulosti byl hojně sbírán a používán v lidovém léčitelství, možná i proto jsou dnes jeho počty tak nízké, že musí být každá lokalita jeho výskytu přísně chráněna. Navíc, po usušení stejně nevypadá nic moc 😉
Ještě pár slov k sušení slaměnek
Pokud chcete mít doma krásně usušené květy, které bez potíží vydrží až do příští sezóny, nezapomeňte na několik důležitých pravidel. Některé rostliny je třeba řezat ještě před plným rozkvětem (smile), jiné nejpozději v době, kdy se plně otevřou. Rozhodně je nenechávejte na záhonu do příštího dne. I když vypadá skvěle, usušené ztratí díky této „pauze“ velkou část své krásy. Budou hnědnout a rozpadat se.
Květiny dejte do svazečků podle druhu a zavěste hlavou dolů na suchém a chráněném místě. Pečlivě kontrolujte jejich stav – příliš dlouhé sušení způsobí, že květy zblednou.
Usušené svazečky buď ihned použijte do aranžmá, nebo je uložte v krabici obalené hedvábným papírem. Dobrým tipem je také pár sáčku silikagelu, který pohltí přebytečnou vlhkosti. Díky němu zůstanou dlouho krásné a neplesniví.
Ale pozor! Sáčky se silikagelem (najdete je třeba v krabici s novými botami – ano, jsou to ty pytlíčky s kuličkami) předem dobře vysušte v teplé troubě nebo na slunci. Díky tomu bude dosažený efekt maximální a usušené slaměnky vám vydrží opravdu dlouho. Správně uskladněné slaměnky budou krásné i po několika letech, za to ručíme!
TIP:
Rostliny, sazenice, semínka, truhlíky, potřeby na zahradu a mnoho dalšího můžete zakoupit v ONLINE ZAHRADNICTVÍ ZDE
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
