Zemědělství starých Inků. Celý mechanismus byl velmi vynalézavý

Zemědělství Inků: Přemýšleli jste někdy nad tím, jak mohla vysoko v horských studených Andách vzniknout civilizace, založená pouze na zemědělství? Celý mechanismus byl velmi vynalézavý, i když vlastně docela jednoduchý. A kdo ví, možná se z něj můžeme poučit i my.

V království dešťů a zemětřesení

V souvislosti s Inky si každý z nás nejspíš vybaví malá terasovitá políčka, zakusující se do úbočí hor. Ta už zde však byla dávno před příchodem civilizace Inků – ti totiž dar svých předků pouze o něco vylepšili. Největším problémem byl nedostatek vláhy – vydatné deště po část roku stačit nemohly. Právě proto byl vybudován systém kanálů, přivádějících vodu z horských pramenů a říček.

Bohužel rozhodně nešlo o kanály trvalé. Každý větší déšť nebo zemětřesení mohly tyto pracně zbudované stavby doslova srovnat se zemí. Jejich obnova tak v nepříznivých letech byla rozhodně nejtěžší prací sezóny.

Co budeme letos jíst? To se uvidí

Kdybyste byli starými Inky, rozhodně byste nesměli lpět na stále stejných receptech. Nebylo totiž jisté, jaká plodina se zrovna urodí. A že jich tihle jihoameričtí indiáni nepěstovali zrovna málo! K dispozici měli například 200 druhů brambor, rajčata, hlízy jedlé lichořeřišnice a mnoho dalších…

Nefandili jednodruhovým výsadbám, naopak, každou plochu osázeli maximálním možným počtem druhů. Díky tomu měli jistotu, že na konci zemědělské sezóny budou mít dostatek jídla, protože se vždy našly plodiny, kterým aktuální počasí a úroveň vlhkosti skvěle vyhovovaly. Některé plodiny byla samozřejmě oblíbenější než jiné, ale ve chvíli, kdy jednoduše bojujete o přežití, si zkrátka nemůžete příliš vybírat.

Není bez zajímavosti, že na jídelníčku Inků významně figurovaly také ryby – tedy alespoň ve vyšších vrstvách, a to i přesto, že je od nejbližšího oceánu dělily velké vzdálenosti. O dopravu této pochoutky se totiž starali rychlonozí běžci, kteří prý dokázali rybí maso doručit na stůl ještě čerstvé!