V posledních letech se v Evropě, a tedy i v České republice, začíná objevovat nový a nežádoucí invazní druh hmyzu, který může mít zásadní dopad na zahrady, ovocné sady i včelstva – asijská sršeň, latinsky Vespa velutina. Tento druh pochází z jihovýchodní Asie, ale v důsledku globalizace a náhodného zavlečení se rozšířil do několika evropských zemí, kde začal ohrožovat místní ekosystémy.
Zatímco na první pohled se může zdát, že jde jen o další větší vosu, ve skutečnosti je asijská sršeň agresivní predátor a hrozba pro opylovače, kteří jsou pro naše zahrady naprosto klíčoví.
Původ a šíření
Asijská sršeň se poprvé objevila v Evropě kolem roku 2004 ve Francii, kam byla zřejmě zavlečena v kontejnerové dopravě. Od té doby se rozšířila do Španělska, Itálie, Německa, Belgie a Nizozemska, a v posledních letech byla pozorována i v České republice. Její šíření je rychlé a obtížně kontrolovatelné, protože kolonie se zakládají z jediných přezimujících samic (královen), které se po zimě aktivně rozmnožují.
Je důležité zdůraznit, že Vespa velutina není totožná s naší původní sršní obecnou (Vespa crabro), která je v přírodě užitečná a relativně mírumilovná. Asijská sršeň je menší, tmavší a výrazně agresivnější – jak vůči ostatnímu hmyzu, tak i při obraně svého hnízda.
Jak ničí zahrady?
Zahrady, a zejména ty, které jsou bohaté na květy a ovoce, se pro asijskou sršeň stávají lovným revírem. Její hlavní cíl jsou včely, čmeláci a další opylovači, které aktivně loví a používá jako potravu pro larvy ve svém hnízdě. Jedna kolonie může za den zlikvidovat stovky včel, což má dramatický dopad na opylování rostlin.
Bez dostatečného počtu opylovačů pak dochází k:
- nižší úrodě ovoce a zeleniny,
- menšímu množství semínek u květin,
- zhoršení biodiverzity v zahradě,
- celkovému narušení rovnováhy mezi rostlinami a hmyzem.
Kromě toho asijské sršně samy využívají sladké šťávy z ovoce, a proto mohou ničit hrozny, švestky, meruňky, jablka a další plodiny, což z nich činí přímého škůdce pro zahrádkáře a ovocnáře.
Nebezpečí pro včelstva
Jedním z nejvážnějších aspektů přítomnosti asijské sršně je její dopad na včelstva. Na rozdíl od běžných predátorů se asijská sršeň specializuje na lov medonosných včel. Číhá před úly, napadá dělnice při návratu s pylem, rozkousne jim tělo a odnese torzo do hnízda jako potravu pro larvy.
Tímto způsobem může kolonie asijských sršní během sezony zlikvidovat desítky tisíc včel. Pokud je útok dlouhodobý, včely začnou být stresované, přestanou létat a celé včelstvo může zkolabovat. Z ekologického hlediska to představuje katastrofu, neboť včely jsou nejdůležitější opylovači kulturních i divokých rostlin.
Hnízda a chování
Hnízdo asijské sršně je obvykle velké, kulovité, papírové struktury, často ukryté vysoko v korunách stromů, ale někdy i v kůlnách, půdách či pod střechami. Hnízdo může obsahovat až několik tisíc jedinců, a pokud se cítí ohroženi, sršně reagují velmi agresivně.
Pro člověka, který se přiblíží příliš blízko, představují potenciální riziko žihadel, zejména pokud dojde k bodnutí více jedinci najednou. Ačkoli jed není smrtící, může způsobit alergické reakce, otoky a bolest.
Jak rozpoznat a co dělat?
Asijskou sršeň lze poznat podle následujících znaků:
- Tmavé tělo s mírně oranžovou hlavou
- Oranžovožluté zbarvení posledního článku zadečku
- Široká křídla a let pomalejší než u vosy
- Mělký „bzučivý“ zvuk při letu
Pokud narazíte na podezřelé hnízdo, nerozebírejte ho sami! Kontaktujte odborníky, hasiče nebo krajský úřad ochrany přírody. Hnízdo musí být odborně odstraněno, protože kolonie může produkovat mnoho nových královen pro další sezónu.
Je důležité také monitorovat výskyt, ideálně pomocí pastí, a hlásit nálezy – tím lze omezit šíření tohoto invazního druhu.
Co můžeme dělat?
Vzhledem k tomu, že kompletní vyhubení není realistické, je zásadní:
- sledovat výskyt a hnízda,
- podporovat domácí opylovače, např. výsadbou květin,
- pomáhat včelařům v ochraně úlů, např. instalací vchodových mřížek proti sršním,
- vzdělávat veřejnost o rozdílu mezi původní sršní a invazním druhem.
Asijská sršeň je vážnou hrozbou pro naše zahrady, včely i ekosystémy. Její rychlé šíření, agresivita a schopnost likvidovat opylovače z ní činí nepřítele, kterého nelze podceňovat. Naším úkolem je být informovaní, včas reagovat a přispět k ochraně toho, co dělá zahradu živou – tedy včel, motýlů a přirozené rovnováhy.
Bez opylovačů by naše zahrady byly tiché, chudé a neplodné. A právě proti tomu dnes stojíme s novou výzvou – chránit přírodu před vetřelcem z východu, který dokáže nenápadně, ale účinně narušit celý zahradní svět.
