Cuketa je nenáročná a výnosná zelenina, která se díky své jednoduché kultivaci a rozmanitému využití v kuchyni stala oblíbenou součástí domácích zahrad. Správné pěstování cuket vyžaduje určité znalosti o jejich nárocích na prostředí, péči i ochraně před škůdci a chorobami. V následujícím článku se dozvíte, jak cukety úspěšně pěstovat a chránit v domácích podmínkách.
Výběr stanoviště a půdy
Cukety potřebují slunné a chráněné stanoviště, nejlépe s jižní nebo jihozápadní orientací. Důležitý je dostatek tepla a světla, protože cuketa je teplomilná rostlina. Optimální teplota pro růst cukety se pohybuje mezi 20–25 °C. Cuketa nesnáší chlad a přízemní mrazíky, proto se s výsadbou nespěchá.
Půda by měla být hluboce propracovaná, humózní, propustná a výživná. Ideální pH půdy je mírně kyselé až neutrální (6,0–7,0). Před výsadbou je vhodné do půdy zapravit dobře rozleželý kompost nebo hnůj, který dodá potřebné živiny a zlepší strukturu půdy.
Výsev a výsadba
Cukety se mohou pěstovat buď přímým výsevem, nebo předpěstováním sazenic. Předpěstování je vhodné zejména v chladnějších oblastech, kde je vegetační období kratší.
Pro předpěstování vyséváme semena od konce dubna do května do kelímků nebo sadbovačů, přičemž každé semínko má dostatek prostoru (ideálně 1 rostlina na květináč o průměru 8–10 cm). Sazenice umisťujeme na světlé a teplé místo, např. na parapet okna. Ven je vysazujeme až po zmrzlých mužích (polovina května), kdy nehrozí mrazy.
Při přímém výsevu do záhonu sejeme semena od druhé poloviny května, do jamek hlubokých asi 3–5 cm. Do každé jamky můžeme dát dvě až tři semínka, po vzejití ponecháme jen nejsilnější rostlinu. Rozestupy mezi rostlinami by měly být alespoň 80–100 cm, protože cukety mají široký růst.
Péče o rostliny
Cuketa vyžaduje pravidelnou zálivku, zejména v době květu a tvorby plodů. Zaléváme přímo ke kořenům, ne na listy, abychom předešli vzniku plísní. Nejvhodnější je zálivka brzy ráno nebo večer, kdy nehrozí popálení rostlin sluncem.
Rostliny během vegetace několikrát přihnojíme, například kompostovým výluhem, hnojivem pro plodovou zeleninu nebo roztokem slepičinců. Důležitý je dusík pro růst listů, draslík pro tvorbu plodů a fosfor pro celkovou vitalitu rostlin.
Pravidelně odstraňujeme plevel, který konkuruje cuketám o živiny a vodu. Pokud je půda těžká a má tendenci k tvorbě škraloupu, prospěje lehké kypření povrchu.
Ochrana před škůdci a chorobami
Cukety mohou trpět několika chorobami a škůdci, kterým je třeba věnovat pozornost. Nejčastější problémy způsobují:
- Padlí – projevuje se bělavým povlakem na listech, zejména při přemokření a nedostatečném proudění vzduchu. Prevencí je dostatečný rozestup rostlin, zalévání ke kořenům a případně postřik sodou bikarbonou nebo přípravkem na bázi síry.
- Mšice – drobný savý hmyz, který napadá listy a mladé výhony. Pomáhá postřik roztokem s mýdlovou vodou, výluhem z kopřiv nebo česneku.
- Slimáci – objevují se zejména v deštivém počasí. Pomáhá mechanické sbírání, posypání záhonů pilinami, popílkem nebo drcenými skořápkami.
- Plísně – vznikají při vlhku a špatném odvětrání. Je důležité udržovat rostliny v suchu (listy nezalévat) a případně využít biologické postřiky.
Sklizeň a využití
Cukety sklízíme pravidelně, jakmile dosáhnou velikosti 15–25 cm, což bývá asi 4–8 dní po nasazení plodu. Pravidelnou sklizní podpoříme další tvorbu plodů. Starší cukety mají tužší slupku a více semen, proto nejsou tak chutné jako mladé plody.
Sklizené cukety skladujeme v chladnu a suchu, ideálně při teplotě kolem 10 °C. V kuchyni mají široké využití – lze je smažit, péct, plnit, grilovat i zavařovat.
Pěstování cuket v domácích podmínkách není náročné, pokud dodržíme základní pravidla. Nejdůležitější je výběr vhodného stanoviště, kvalitní půda, pravidelná zálivka, hnojení a ochrana před chorobami a škůdci. Pokud se o rostliny dobře staráme, odmění se nám bohatou a chutnou úrodou. Cuketa je vděčnou zeleninou pro každou zahradu i větší balkon.
