makie

Mákie vás ohromí nejen listy, ale také květy

Různé odrůdy mákií jsou v našich zemích poměrně vzácně pěstovanými keři či stromy. Avšak jakmile se s nimi seznámíte, zcela jistě zatoužíte mít je ve své zahradě. No, posuďte sami, jaká makie je.

Odkud pocházejí

Mákie pocházejí z Asie, nejčastěji z Číny, Japonska, Koreje a Vietnamu. Bývají docela otužilé, takže se hodí i do našich zahrad. Jsou velmi často pěstovány v botanických zahradách a arboretech.

Jak mákie vypadá

makie amurska - Mákie vás ohromí nejen listy, ale také květy

Zdroj foto: cs.wikipedia.org

Většinou se jedná o větší keř nebo naopak menší strom, listy mívají při rašení šedo-stříbřitě plstnaté, květy jsou nejčastěji bílé a drobné, přičemž vypadají jako motýli v hustých složených latách, plodem je pak asi 7 cm dlouhý vejcovitý lusk, který obsahuje 1–5 semen.

Jak mákie pěstovat

Mákie potřebují ke svému růstu slunné stanoviště a humózní, dostatečně vlhkou hlinito-písčitou půdu s neutrálním pH. Pokud byste si chtěli mákii namnožit, lze to semeny, kořenovými řízky anebo hřížením.

Které odrůdy jsou vhodné do našich zahrad

Ze všech druhů mákií se do našich zahrad hodí zejména tyto dvě:

Mákie čínská (Maakia chinensis) – pochází z Číny, kde dorůstá až 20 m, u nás maximálně 10 m, vydrží mrazy až do -20 °C a má nejraději slunné stanoviště bez studených větrů v zimě. Květy má tato odrůda slonovinově bílé a nejlépe se celý strom vyjímá na tmavozeleném pozadí.

Mákie amurská (Maakia amurensis) – pochází z Číny, Japonská a Koreje, je často pěstována v arboretech a botanických zahradách (prohlédnout si ji můžete například v Průhonickém parku), v zemi původu je pěstována pro dřevo, které je těžké a tmavé, a hodí se tedy na nábytek, stavby i železniční pražce.

Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz

Profilový obrázek

Nenapravitelný optimista, kterého od dětství fascinuje moc, kouzlo a síla psaného i mluveného slova. Mou vášní je četba knih, psaní, dlouhé procházky, pobyt v přírodě a rekreační běh. Nezapomenutelné jsou mé vzpomínky na letní prázdniny, které jsem jako dítě zcela dobrovolně a s chutí trávila pletím zahrady a veškerou péčí o ni. Ten skvostný pohled na mé vítězství v boji s plevelem byl nejsladší odměnou. Jako dospělák si nyní užívám nejen relax v podobě rýpání se v hlíně, ale v pěstování květin, vlastní zeleniny a především bylinek. Vše pak praktikuji ve svém kulinářském umění a testuji na své rodině a známých :-)

Každý den můžete do své e-mailové schránky zdarma dostávat přehled aktuálních článků

Zanechte komentář

Zavřít