fialka

Saintpaulia: Jak ji přimět kvést co nejvíce a po celý rok

Pokojová fialka, africká fialka, usambarská fialka, saintpaulia, paulia, Pavlínka, Jonátka… a mohli bychom ještě chvíli pokračovat. Množství jmen této rosliny hovoří o její velké oblíbenosti mezi pěstiteli.

A není divu, je nenáročná, skoro stále kvete, vydrží téměř vše a v obchodech je její cena velmi příznivá. Aby však Saintpaulia kvetla skutečně bohatě a nejlépe po celý rok, bude se vám při pěstování hodit pár dobrých triků.

Problém č.1: Zálivka

Do misky nebo do květináče? Mezi pěstiteli Saintpaulií je tato otázka stejně důležitá, jak ono známé „s šípkovou nebo se zelím?“ Správná odpověď však není jen jedna. Zálivka do misky bude vyhovovat ve chvíli, kdy nebudeme rostliny přelévat a přebytečnou vodu po hodině odstraníme. Zálivka do květináče zase nesmí namočit listy a už vůbec ne poupata! Hniloba kořenového krčku by pak byla tím nejmenším, co by na vás mohlo čekat.

Mě osobně nejvíce vyhovuje zálivka do misky, ovšem s tím, že 1x do měsíce proliju květináč i svrchu. Je to dobrá prevence proti usazování minerálních solí na povrchu půdy, jinak začne zemina po čase tvrdnout, špatně nasává vodu a nepouští ke kořenům skoro žádný vzduch. A navíc se může na hlíně tvořit i nevzhledný bílý povlak.

Jen konvička nestačí

V přírodě (na území Tanzanie) roste africká fialka na okrajích lesů a luk. Rozhodně tedy není tak suchomilná, jak si o ní někteří myslí. Naopak, velmi dobrou službu jí udělá rosení listů. To ji osvěží, smyje prach a zabrání zasychání okrajů. Vláha by však nikdy neměla přijít na květy ani na poupata. Stačí nastavit rozprašovač najemno a kvetoucí části rostliny překrýt kouskem kartónu nebo jinou ochranou. Pak se zaručeně nenamočí.

Nikdy však rosení neprovádíme ve chvíli, kdy na listy dopadá slunce. To pak na nich mohou vznikat nepěkné skvrny. Ideální je tedy rosit večer. Stačí jednou až dvakrát za týden, více Saintpaulie ke spokojenosti nepotřebují.

Věděli jste, že: Africké fialky nosí vlastně jméno šlechtice? Objevil je totiž baron Walter von Saint Paul-Illaire a své jméno tak získaly jemu na počest.

Problém č.2: Slunce ano, ovšem to polední ne

Saintpaulie dokáží růst i ve stínu, pokvetou tu však jen velmi neochotně. Stejně špatný je však i opačný extrém. Na přímém slunci nejdříve začnou rostliny blednout, pak svěšují nebo dokonce stáčejí listy. Poupata zasychají a nové se neobjevují. Dobrý tipem je pěstování „v podrostu“ třeba pod větším ibiškem na okně, který malé fialky hravě zastíní.

Saintpaulia - Saintpaulia: Jak ji přimět kvést co nejvíce a po celý rok

Zdroj foto: en.wikipedia.org        Saintpaulia

Problém č.3: Když nekvetou a nekvetou

Fialky se obvykle spokojí s obyčejným hnojivem pro pokojové květiny, aplikovaným dvakrát do měsíce. Někdy však může být takové množství živin příliš. Dobrým trikem je proto hnojivo na kaktusy. Některé fialky prý prosperují lépe právě po něm. Jde zvláště o šlechtěné typy, chiméry nebo tzv. minifialky.

U starších rostlin pak můžete použít i další trik. Zbavte je posledních dvou řad nejstarších listů. Stejně bývají často nevzhledné. Fialka tak přetne napínat většinu sil do jejich výživy a začne tvořit více poupat. Jen buďte při odstraňování listů obzvláště opatrní. Neodtrhávejte je, raději použijte ostrý nožík. Zbytky řapíků by se mohly stát vstupní bránou pro mnoho chorob.

Měli byste vědět: V období mezi únorem a dubnem Saintpaulie zcela běžně vykvétají v nižší frekvenci. Často nekvetou vůbec. Nelekejte se a dopřejte jim zasloužený odpočinek.

Problém č.4: Když nemnožení z listů nefunguje

Existují kultivary fialek,  u nichž s množením listovými řízky příliš nepochodíte. Týká se to zejména chimér. To jsou ty Saintpaulie s pruhovanými květy, které tak často obdivujeme v obchodech. Lépe než z řízků je namnožíte z květních stvolů – použijte ty odkvetlé s vyvinutými palístky. Zakoření ve vodě i ve vlhké zemině.

Stejně problematické je i rozmnožování tzv. minifialek. Jde o minirostlinky s méně než půlcentimetrovým průměrem listů. Bohužel bývají v obchodech často špatně označeny. Zpočátku tak nepoznáte, zda jde pouze o velmi mladé jedince klasických Saintpaulinek, nebo právě o miniodrůdu.

Ale dejte jim čas, pokud se ani po přesazení a dalším půl roce pěstování na okenním parapetu nezačnou listy zvětšovat, máte v rukou právě minifialky. Ty je možné množit jediným způsobem – dělením trsů. Listové řízky bývají úspěšné jen zřídkakdy. Pokud to však s nimi chcete přesto zkusit, jděte na to jinak.

Dva až tři lístky zbavte ztluštělého řapíku. Do spodní části listů udělejte ostrým nožem několik menších zářezů – ale tak, abyste se neprořezali skrz. Listy položte na vlhkou zeminu, přitiskněte a květináč ukryjte pod igelitový sáček. Mírně zavlažujte. Z lístků by přibližně po měsíci měly začít vyrůstat drobné lístky – a to právě v místech, kde byly učiněny řezy.

Úspěšnost je však asi 10 %. Na druhou stranu rostou minifialky opravdu pomalu, takže bude-li celý postup úspěšný, namnožíte si je mnohem rychleji, než spolehlivějším dělením trsů.

Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz

Jana Sramcikova

Láskou ke květinám jsem oplývala už jako malá – to když jsem je s něžností, dvouletému děcku vlastní, vytahovala z květináčů a „vařila“ z nich večeři. Později moje první kapesné padlo na pokojový břečťan a z dětského pokojíčku se rychle stala neprostupná džungle. První nezdary byly pro mě motivací, abych se o nároky svých zelených svěřenců začala zajímat podrobněji. Zahradničení a pěstování okrasných i užitkových rostlin je dodnes mým velkým koníčkem, ke kterému se přirozeně přidalo i vaření a využívání léčivých vlastností (nejenom) tuzemských bylinek. Mou další velkou lásko je Asie, zejména pak Čína a Japonsko, takže pokud chcete vědět, jak se pěstují pivoňky, čím si předcházet bonsaje nebo kterak začlenit do zahrádky bambus, budu přesně váš člověk :)

Každý den můžete do své e-mailové schránky zdarma dostávat přehled aktuálních článků

Zanechte komentář

Zavřít