Bez hroznatý (Sambucus racemosa) je především dekorativním opadavým keřem, který je specifický svými krémově žlutými květy a červenými plody, na základě nichž bývá nazýván coby bez červený. Někteří ho možná znají jen pod tímto názvem.
U nás se vyskytuje v hojné míře od pahorkatin až po horské oblasti. V nížinách ho lze spatřit spíše ojediněle. Využívá se k osídlení slunných stanovišť, tj. okraje lesů, rokle, křovin, stráně apod. Daří se mu ve vlhčí humózní půdě, která je bohatá na živiny, rovněž roste i v písčitých až kamenitých půdách, mírně kyselých až neutrálních. Spatřit ho lze i u hospodářského stavení a též u opuštěných objektů.
Na jaře oslní květenstvím
Bez hroznatý (červený) dorůstá do výšky od jednoho do čtyř metrů, charakteristické pro tento druh keře jsou husté obloukovitě sehnuté větve, na kterých vyrážejí dlouhé listy vejčitého až eliptického tvaru. Drobné kvítky se objevují od března do května a jsou podobně jako u šeříku či kaštanu uspořádány v hustých vrcholičnatých latách.
Plody tvoří hrozny červených kuliček se třemi až pěti semínky. Plody, které působí velmi dekorativně, dozrávají celkem brzy, a tak je lze spatřit již od poloviny července. Plody bezu červeného neslouží jen coby vítaná potrava pro ptáky, ale můžete si na nich pochutnat i vy, ale pozor! Je nezbytné nejprve převařit a odstranit z nich semínka, neboť obsahují mírně jedovatý amygdalový glykosid. Pokud máte tu trpělivost a pustíte se do toho, pak už je velmi snadná příprava výtečné marmelády s vysokým obsahem vitamínu C.
Plody mají i léčivé účinky, které podporují pocení a obsahují látky, které působí silně vůči bakteriím a houbám. Plody obsahují kromě vitamínu C a B1 i další vitamíny, karoten, pektin apod. Z plodů lze připravit také odvar. Avšak časteji se z nich připravuje sirup. I zde je nutné z plodů oddělit semena, která by mohla způsobit průjem a bolest žaludku. Šťávu z drcené dužniny povaříte a přidáte cukr v poměru 1:1. Sirup překvapí vynikající chutí, jenž je něco mezi rybízem a malinami. Uvařený sirup se uchovává v temnu a chladnu. Je výborný při nachlazení, angíně i chřipce. Dokonce zabírá i tam, kde nepomůže ani echinaceová tinktura. Sirup se užívá v množství jedné až dvou čajových lžiček.
Pěstování červeného bezu
Jedná se zpravidla o solitérní rostlinu na slunném či částečně zacloněném stanovišti s pohyblivým stínem. Potřebuje dobře propustnou půdu kyselé či neutrální reakce, ideálně smíšenou s drobnými kameny nebo pískem. Mějte na paměti, že kořeny bezu se rozrůstají do větší délky, tj. vzdálenosti, takže raději dále od záhonků.
Rovněž při výběru se neukvapte, neboť existuje hned několik kultivarů, jenž se liší barvou listů i tvarem. Někomu se tak může líbit tmavozelený list eliptického tvaru, naopak někdo jiný upřednostní nakadeřené pilovité listy apod.
Bez dobře snáší řez, tudíž lze tímto velmi snadno kontrolovat a regulovat výšku. Pokud keř se prořeže po odkvětu, dojde k tím vyšší podpoře pro nová květenství. V přírodě se tato rostlina rozmnožuje prostřednictvím semen, které ptáci roznášejí trusem. Vy na to jděte raději přímým výsevem či pomocí řízků jednoletých výhonů. Další variantou je dělení kořenů.
TIP:
Rostliny, sazenice, semínka, truhlíky, potřeby na zahradu a mnoho dalšího můžete zakoupit v ONLINE ZAHRADNICTVÍ ZDE
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
