Pukléřka islandská: Léčivé mohou být i lišejníky, protože stejně jako houby patří k rostlinám, které mohou obsahovat mnoho zdraví prospěšných a léčivých látek.
Jak tento lišejník vypadá
Pukléřka islandská (Cetraria islandica, angl. Iceland Moss) je lišejník z čeledi terčovkovitých, dorůstá výšky 5 až 10 cm, má trsnatou, lupenitě křovitou, tuhou a lesklou stélku se žlábkovitými laloky, které jsou na okraji krátce brvité. Její svrchní strana je hnědá, spodní strana šedohnědá, s četnými bělavými prohlubinami. Stélka přirůstá k podkladu, odumírá vespod a dorůstá na vrcholu.
Kde tento lišejník roste
Lišejník roste od nížin až do podhůří, nejlépe na písčitém podkladu v porostech mechů a trav, v sušší rašelině. Najdeme jej od Arktidy přes mírný pas severní polokoule až po pohoří v jižních částech Evropy a Asie.
Co se sbírá
Sbírají se stélky, a to ručně, v souvislých porostech lze použít i hrábě, ale pozor: u nás je tento druh lišejníku téměř ohrožený. Stélky se suší a po usušení mají zelenohnědou barvu, jsou křehké a chrastivé, mají hořkou, slizovitou příchuť a zemitý zápach.
Co pukléřka obsahuje a na co se používá
Pukléřka se vyznačuje zejména vysokým obsahem slizu, a dále pak lišejníkové kyseliny. Používá se zejména jako antibiotikum, při zánětech horních cest dýchacích, proti kašli, při nechutenství a při zažívacích potížích. V lidovém léčitelství se dříve používala jako lék proti tuberkulóze.
Na Islandu
Lišejník se od historie používá na Islandu do polévek nebo na čaj, zejména v dobách hladomorů byl hojně oblíben.
Historie
Jako léčivka byl tento lišejník zařazen do bylinkářů a lékopisů až v 18. století, jedná se tedy o poměrně mladou léčivku.
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz