Nejčastější nemoci kaktusů. Naučte se, jak je rozpoznat, a jak proti nim bojovat

Kaktusy mají pověst nejodolnějších pokojovek, i ony však mohou trpět nemocemi. Seznamte se s nejčastějšími nemocemi kaktusů. Naučte se, jak je rozpoznat, a jak proti nim bojovat. A také, jak jim předcházet – to je totiž často nejdůležitější.

Vůči pěstitelským chybám umí být kaktus velmi tolerantní, ale jakmile pohár přeteče, jde už všechno hodně rychle. Prevence je tedy mnohem lepší, než likvidace již vzniklých katastrof. A jak na ni?

Kde se berou nemoci kaktusů?

Kaktusová onemocnění mohou mít fyziologickou i bakteriální příčinu, ale nejčastěji vznikají z chyb při pěstování. To platí zejména u fyziologických onemocnění, způsobených špatnými podmínkami růstu. V jejich případě mnohdy stačí odstranit osamocený škodlivý faktor, a kaktusy se samy od sebe zregenerují, a znovu získají půvabný vzhled. Někdy však pouhé protiopatření nestačí.

Nejčastější chyby při pěstování kaktusů

U pěstování kaktusů je nejčastějším problémem jejich nadměrné zalévání. Rostliny nenávidí vlhký substrát (s výjimkou několika málo druhů) a na přemokření reagují uhníváním koření, krabacením povrchu a odumíráním.

Dalším důvodem neúspěchu při pěstování kaktusů je příliš nízká nebo příliš vysoká teplota. V zimě, v období klidu, většina kaktusů preferuje chladné místnosti s teplotami kolem 8-12 ° C, ovšem jen zřídkakdy snesou pokles pod 5 ° C (výjimky jsou pět odvislé od druhu). Takže pokud je zimoviště nevyhřívané a rostliny jsou vystaveny mrazu, snadno podlehnou chorobám.

Podobné nebezpečí ohrožuje i venkovní kaktusy. Stačí, jsou-li ze svého zimoviště vyneseny ven příliš brzy, nebo naopak příliš pozdě ukryty před podzimními mrazy. Při silném mrazu se buněčná struktura naruší, led roztrhá rostlinná pletiva – v takovém případě už nic nepomůže. Jakmile výhonky opět rozmrznou, změknou a uhnijí. Často tak můžeme přijít i o celou rostlinu.

Nebezpečím pro kaktusy může být také příliš silné a ostré slunce. Ačkoli v přírodním prostředí většina z nich takové podmínky toleruje, v uzavřené místnosti a za jižním oknem, se mohou snadno přehřát nebo spálit. Pak se jejich barva začne měnit v načervenalou a na jejich povrchu se objeví malé okrouhlé spáleniny. Nebezpečí popálenin jsou kaktusy vystaveny také v případě, že radikálně změníme jejich podmínky, a z chladné místnosti je bez nutné aklimatizace přemístíme na okenní parapet s pražícím sluncem.

Ale i nedostatek světla nebo nevhodný substrát mohou být vážným problémem při pěstování kaktusů. V takovém případě ohrožují rostliny spíše nebezpečné patogeny.

Houbová onemocnění kaktusů

Tyto patogeny mohou ublížit vaší pichlavé sbírce zdaleka nejvíce. Mezi ty nejčastější patří:

bakteriální anebo také mokrá hniloba (Erwinia Carotovora)
suchá hniloba (choroba, způsobená houbami rodu Fusarium)
šedá plíseň (choroba, způsobená Botrytis cinerea )
cystická phytophthora (onemocnění způsobené houbami rodu Phytophthora )

Bakteriální anebo také mokrá hniloba

Projevuje se hnědnutím u kořenové báze, odkud se k postupně rozšiřují žlutavé tmavé skvrny, které rychlé ničí celé tělo kaktusu. Rostlina rovněž nepříjemně zapáchá. Nemoc vzniká nejčastěji kvůli vysoké vlhkosti substrátu.

Zachránit kaktus je možné pouze v rané v fázi onemocnění. První pomocí je důkladné odstranění infikované tkáně a ošetření řezných ran dřevěným uhlím. Zároveň je vhodné aplikovat fungicidní postřiky, zasadit kaktus do vhodného substrátu a omezit zálivku. Silně napadené rostliny již zachránit nelze. Vyhoďte je spolu s květináčem. Neriskujte přenos patogenů na jinou rostlinu.

Suchá hniloba

Další nebezpečné onemocnění kaktusů je suchá hniloba. Útočí zejména na mladé rostliny a semenáčky (obzvláště náchylné jsou zejména zygokaktusy a rod Rhipsalidopsis). Choroba se projevuje tvorbou dutin v těle kaktusů a žlutými skvrnami, které rychle hnědnou a v krátké době dokáží pokrýt celou rostlinu. Suchá hniloba vstupuje do kaktusů často velmi malou rankou, kterou opomeneme včas ošetřit (postačí i zásyp hnědým uhlím).

Nemoc se šíří velmi rychle a jen zřídkakdy se povede nad ní zvítězit. Napadené rostliny je proto okamžitě třeba izolovat a pokusit se o aplikaci protiplísňových přípravků. Pro jistotu ošetřete i rostliny, jež s těmi napadenými sousedily. Šance na záchranu nemocných kaktusů však není příliš velká. Můžete se pokusit oddělit doposud na pohled zdravé části a zapěstovat je stranou.

Šedá plíseň

Šedá plíseň má ze všech kaktusových onemocnění nejcharakterističtější příznaky. Jsou jimi hnědé skvrny, pokryté šedou, prachovou vrstvou. Jde o nemoc, napadající zejména semenáčky a kvetoucí rostliny. Náchylné jsou na ni zejména jedinci rodů Gymnocalycium damsii a Gymnocalycium mihanovichii. Infikované rostliny je třeba ihned ošetřit některým z osvědčených fungicidních přípravků. Šance na záchranu je poměrně vysoká.

Cystická phytophthora

Dalším nebezpečným onemocněním kaktusů je phytophthora. Zpočátku jsou její příznaky viditelné jen jako malé nenápadné hnědé skvrny. Jde o počínající hnilobu, rozpínající se postupně směrem ke kaktusovému vrcholu. Nenápadné příznaky jsou prokletím cystické phytophthory. Napadené rostliny už totiž nelze zachránit. Ve chvíli, kdy se objeví první příznaky, je už celá rostlina chorobou doslova prorostlá. Jedinou možností je likvidace napadených rostlin a pečlivé ošetření fungicidem, aplikované na všechny zbývající rostliny ve sbírce. I tak se bohužel nejspíš objeví ještě další ztracené případy. Rostlinám věnujte zvýšenou pozornost ještě 5-6 měsíců. Pokud se po této době nové skvrny neobjeví, je hrozba pravděpodobně zažehnána.