Aukuba japonská je stálezelený keř s dekorativními listy

Aukuba je nižší až středně vysoký keř se stálezelenými, skvrnitými listy. I když pochází z Japonska, daří se jí i v našem klimatu. Bývá považována za pokojovou rostlinu, ale snáší i naše mírné zimy na venkovním stanovišti.

Aukuba japonská (Aucuba japonica) se řadí do čeledi dřínovitých a její domovinou je Japonsko. Dříve se pěstovaly v chladnějších halách, chodbách a zimních zahradách. Jako pokojová rostlina už se příliš nepěstuje, protože v běžné bytové teplotě jí nemůžeme zajistit chladnější zimování.

Aukuba může dosahovat až 3 m, v našich podmínkách o něco méně, přibližně 1 – 1,5 m. Má velké listy s nápadnými skvrnkami, listy mohou být až 20 cm dlouhé a 8 – 20 cm široké. Na rozdíl od jiných stálezelených keřů má listy měkčí. Po odkvětu se na samčích rostlinách objevují sytě červené bobule, které na rostlině zůstávají několik měsíců. V Evropě se poprvé objevila v roce 1783.

Jak aukubu japonskou pěstovat

Aukuba potřebuje před větrem chráněné místo, přistíněné, ale snáší dobře i stín. Na světlejším místě se jí lépe vybarvují listy. Musí být chráněná před přímým úpalem, mohl by spálit listy. Půda by měla být humózní, výživná a přiměřeně vlhká. Půdu můžeme vylepšit přídavkem rašeliny a kompostu.

Aukuba naše zimy snáší, stačí povrch půdy přikrýt kompostem či suchým listím. Před zimním a jarním sluncem ji chráníme zabalením do tkaniny nebo chvojím. Namrzlé rostliny dobře regenerují.

Množí se vrcholovými řízky, ideálně na podzim. Stříhá se dle potřeby kdykoliv od dubna do července.

Aukuba se vysazuje především jako solitér, zejména její barevné formy. Také se vysazuje v kombinaci s jinými stálezelenými dřevinami. Lze ji pěstovat i v nádobě jako přenosnou rostlinu, kterou máme přes léto venku a na zimu ji umístíme do chladné, bezmrazé místnosti.