Kdo by neznal šťovík?! A mnozí si zajisté pamatují doby z dětství, kdy si pochutnávali na kyselých listech šťovíku. Proč a kdy sbírat šťovík? Jaké jsou jeho přínosné účinky pro naše zdraví a s čím může pomoci?
Šťovík kyselý jako divoké koření se označují lístky, natě i kořínky, které se nachází v zahradách a především ve volné přírodě, kde se vyskytuje na pastvinách, loukách či na okrajích cest.
Kyselá a zdravá pochoutka přímo z louky
Šťovík utržený na louce a rovnou do úst ke konzumaci, pečlivě rozžvýkaný, uhasí žízeň, osvěží a rovněž dodá energii. Rostlina je přímo zásobárnou důležitých látek. Šťovík napomáhá lepšímu trávení, odvodňuje, neboť má močopudný účinek. Rovněž cenné látky obsažené v rostlině napomáhají lidskému organismu k získání silné imunity. Rostlina kvete od května do července a sbírat šťovík je možné po celou dobu vegetace, tj. od jara až do podzimu.
Šťovík nejen zdroj vitamínu C
Planá rostlina bohatá na minerální látky, vitamíny, by se měla pokud možno konzumovat v čerstvém stavu. Tímto získáte maximum důležitých látek a nejvyššího účinku rostliny. Díky obsahu vitamínu C byl odjakživa účinným lékem proti kurdějím, což je nemoc vyvolaná právě nedostatkem vitamínu C.
Šťovík při rýmě a problému s dutinami rozpouští tuhé hleny, uvolňuje dýchací cesty. Rovněž čistí krev i střeva, prospívá pokožce a sliznicím dýchacích cest.
Jak a co sbírat
Při sběru je zásadní dodržet několik pravidel. Šťovík, jako všechny další rostliny, se nesmí sbírat do igelitových sáčků, tašek apod., kde by došlo k zapaření rostliny. Ideální na sběr je proutěný košík, látková taška apod. I šťovík je třeba sbírat výhradně za suchého počasí, ne v dešti ani bezprostředně po něm.
Převážně se sbírají jemné lístky, které se konzumují v čerstvém stavu. Na zimu si je můžete zamrazit.
Ohlédnutí do historie
První zmínky o šťovíku pochází před naším letopočtem, kdy právě rostlina dokázala vyléčit vojáky od kurdějí. Staří Egypťané a Římané používali rostlinu pro lepší trávení, v Laponsku se šťáva ze šťovíku přidávala do mléka, aby se srazilo na tvaroh. Přestože se kdysi hojně šťovík používal, poté se na rostlinu trochu zapomnělo. Dnes i díky vyššímu zájmu o léčivé rostliny a zdravý životní styl, získává opět zaslouženou pozornost.
Pokud se domníváte, že se jedná o plevel, jste na omylu. Své o tom vědí ve Francii, kde patří mezi oblíbená jídla šťovíková polévka či losos se šťovíkovou omáčkou. Středomořská kuchyně považuje šťovík za velmi chutnou zeleninu.
Několik zajímavostí, které přijdou vhod…
Kyselina nacházející se v rostlině reaguje s kovy a šťovík posléze ztrácí barvu. Není proto vhodné používat kovovou nádobu.
Rostlina není v čerstvém stavu doporučována lidem trpící dnou, pro ty, kdo jsou náchylní ke tvorbě ledvinových kamenů a rovněž pro kojící ženy.
Pro stálý přísun listů stačí pravidelně vyštipovat květy. Listy šťovíku se hodí i do omáček, polévek, k masu, rybě, vejcím apod.
Šťovík kyselý je největším producentem pylu, kdy jedna rostlina vyprodukuje během kvetení až 400 miliónů pylových zrn.
TIP:
Bylinky a produkty z bylinek můžete zakoupit v eshopu ZDE
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
