Zajímavé odrůdy japonských vrb se v našich zahradách objevují stále častěji. Chcete-li si jejich atraktivní přítomnost užívat co nejdéle, seznamte ses tím, co tyhle japonské krásky na našich zahradách potřebují. Přečtěte si vše o péči o japonské vrby a seznamte se s jejich nejkrásnějšími odrůdami.
Vrby jsou jedním z nejčastějších druhů stromů, které se v našich končinách vyskytují, ale některé z nich najdeme dokonce i v zahradách. Druhem, který získal mimořádně vysokou popularitu jako okrasná rostlina, je mimo jiné vrba s široce rozloženou korunou – běžně nazývaná japonská vrba.
Kráska až z dalekého orientu
Pochází z Japonska, jak už konečně napovídá její název. Ovšem správně bychom ji měli nazývat spíše vrba celolistá, latinské označení je pak Salix integra (občas však také Salix multinervis nebo Salix savatieri). Obvykle se pěstují dva kultivary: Hakuro-nishiki a Pendula.
Ve svém přirozeném prostředí má japonská vrba tvar velkého keře, který dosahuje maximální výšky asi tří metrů. Základní druh se vyznačuje dlouhými kopinatými, zelenými listy a lysými, zelenkavými výhonky. Nezapůsobí ani svým neuspořádaně rostoucím habitatem, takže se v zahradách objevuje jen zřídka. O to častěji však najdeme oba zmíněné kultivary. A jak je rozeznat?
Japonská vrba „Hakuro-nishiki“
„Hakuro-nishiki“ si získala svou vysokou popularitu díky svým atraktivním růžovým a bílozeleným jarním výhonům a mladým listům, jež jsou skutečnou ozdobou každé zahrady. Rostlina neztrácí svou přitažlivost ani během sezóny. Není sice už tak pestrá jako na jaře, ale stále si zachovává své kouzlo díky bílo-zelenému panašování, hustě pokrývajícímu hnědočervené větve.
Bývá k dispozici zejména jako atraktivní strom s kulovitou korunou, pokud ovšem chcete tento tvar zachovat i během nadcházejících let, nevyhnete se pravidelnému řezu. Japonská vrba ‚Hakuro-Nishiki‘ se však vyskytuje i v přirozenější, keřovité formě, jež je vhodná pro nenásilné vkomponování do již hotové zahrady nebo k tvorbě živých plotů.
Japonská vrba „Pendula“
Méně populární, ale také zajímavá varianta japonské vrby, se jmenuje „Pendula“. Její dlouhé, převislé, načervenalé větve, hustě pokryté zelenými, kopinatými listy, dokáží rychle vytvořit velmi pěknou, hustou deštníkovitou korunu. Mívá vysoký kmen a ráda vám poskytne chladivý stín i během léta.
Pěstovaná bez stříhání v přírodní formě může posloužit i jako pokryvná rostlina, například na jen obtížně osaditelných svazích. Její dlouhé výhony se velmi půvabně rozprostřou po zemi.
Japonská vrba – požadavky na pěstování
Ale ještě předtím, než se rozhodnete pro pěstování japonské vrby, seznamte se se vším, co bude na vaší zahradě potřebovat. Na prvním místě je rozhodně světlo. Stejně jako ostatní vrby potřebuje i ta japonská jasné slunce. Proto ji vysaďte na slunečné, teplé místo na zahradě. Nepřistupujte ke kompromisům. Ve špatných podmínkách ztrácí své krásné barvy (zejména kultivar odrůda ‚Hakuro-Nishiki‘), částečně shazuje listy a stává se náchylnější vůči chorobám a škůdcům.
Stejně důležitá je také půda. Nemá ráda sucho, takže jí nesvědčí písčitá, propustné půda, snadno odvádějící půdu. Mnohem raději bude japonská vrba za lehkou humusovitou a mírně vlhkou zeminu. Během sezóny bude také potřebovat pravidelné hnojení s komplexními hnojivy nebo organickým hnojivem (např. dobře vyzrálý kompost).
Jak je to s odolností vůči mrazu?
Navzdory svému poněkud exotickému původu je japonská vrba v našich podmínkách zcela mrazuvzdorná. I když mohou být někdy její výhonky poškozeny nízkými teplotami, na jaře se obvykle zotaví. Jediným slabým místem může být roub – ten je vhodné během prvních 2-3 let chránit před mrazy – například tlustým pruhem netkané textilie.
Řez japonské vrby
Stejně jako většina vrb, i ta japonská roste velmi rychle, a bez pravidelného řezu se rozhodně neobejde. Řez je zvláště důležitý zejména v případě barevné odrůdy „Hakuro-nishiki“, u níž pomáhá udržovat půvabný sférický tvar koruny.
Ošetření se provádí ostrými zahradními nůžkami, a to vždy těsně nad tzv. okem (těsně nad dvojicí listů), jinak se z koruny brzy vystoupí nevzhledné nahé špičky větviček. Nejvíce řežeme rostlinu v prvním roce kultivace, a téměř stejně zkracujeme její výhony i po následující 3-4 roky. Další řez přizpůsobujeme aktuálnímu stavu.
Koruna by měla obrůstat postupně a rovnoměrně. Nikdy však nesmí být vůči útlému kmínku příliš velká, poté hrozí její zlomení prudkým větrem. Každoročně odstraňujeme nejsilnější větve brzy na jaře, finální tvar dotvoříme ihned po odkvětu. Mírnější tvarování lze provádět i během sezóny, ovšem jen dokonce srpna. Poté je nutné ponechat japonské vrbě dostatečný čas na vyzrání letošních výhonků před zimou.
Časté prořezávání se může zdát mnoha pěstitelům jako příliš agresivní, ale pamatujte na to, že vrba roste velmi rychle, a proto je pravidelný hluboký řez pro zachování jejího jedinečného vzhledu absolutně nezbytný. Pokud necháte vrbu růst volně, dočkáte se velmi brzy jen řídké koruny, lehce převislé, a částečně také zbavené listí.
Řez je možné samozřejmě využít také pro reprodukci. Odstraněné větvičky snadno koření ve vodě. Vyroste vám z nich však pouze keřovitá forma, kulovitá koruna na dlouhém kmínku vzniká pouze při roubování. I tak vám však při pěstování přinesou mnoho radosti. Pozvěte kouzlo japonských vrb i do své zahrady! Určitě se jim u vás zalíbí.
TIP:
Rostliny, sazenice, semínka, truhlíky, potřeby na zahradu a mnoho dalšího můžete zakoupit v ONLINE ZAHRADNICTVÍ ZDE
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
