Znáte či jste slyšeli o této pozoruhodné zelenině? Jak tuto zeleninu pěstovat u nás a efektivně využít? Šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa), rovněž se lze setkat s názvem red Oca neboli oka červená, novozélandský jam či právě české pojmenování šťavel hlíznatý.
Jde o impozantní hlízovitou zeleninu, která je nenáročná. Pěstuje se zejména v Peru, Bolívii a na Novém Zélandu. Jedná se o jednu z nejstarších kulturních rostlin Jižní Ameriky, především z oblastí And. Do Evropy se rostlina dostala v roce 1830.
Šťavel hlíznatý je trvalkou vysokou cca 0,3 až 0,4 m, která roste v trsech s trojčetnými listy na delší stopce. Vzhledem tak připomíná jetel, případně lesní šťavel. Rostlina má poléhavé lodyhy, které dorůstají zhruba 30 až 60 cm délky. Lodyhy pak na podzim odumřou a rostlina se do následujícího roku přechovává v podobě podzemních hlíz, které mají lesklý povrch a barvu od červené přes růžovou až bílou, výjimkou není však ani černé čí vícebarevné zbarvení. Velikost hlízy je okolo 5 až 10 cm.
Jaké možnosti se nabízí v rámci pěstování?
Zdroj foto: cs.wikipedia.org
Zde je třeba zohlednit jistá fakta, jednak rostlina je mrazuvzdorná jen zhruba do – 6 až -8 °C, tudíž v našich podmínkách se nejedná o mrazuvzdornou rostlinu. A další skutečností je i to, že rostlina nejvíce roste na konci sezóny.
Zde se tak nabízí zpočátku pěstování v květináčích a po sklizni plodin vysadit na volné místo, doporučuje se místo po bramborách. Jelikož jde o krátkodenní rostlinu, vytváří hlízy až poté, kdy je den už poměrně krátký, zpravidla tedy od září. Sazenice z hlíz je dobré si předpěstovat v měsících březen – duben. Poté rychlíme doma za oknem. Pokud máme skleník, kde nemrzne, tak lze tam. V květnu se sazenice mohou vysadit do volné půdy, která by měla být předem organicky vyhnojená. Rostlina potřebuje lehkou a kyprou půdu.
V letním období není třeba nikterak zvláštní péče, pokud je sucho, tak samozřejmě nezapomeneme zalévat. Taktéž rostlina nemá ráda velká vedra, tj. teploty nad 35 °C. V takovém případě je dobré trochu zastínit.
Pokud bydlíte v chladné části, kde se hlásí o slovo první mrazíky velmi brzy a chcete mít jistotu vlastní úrody, je možné pěstovat rostlinu v dostatečně velké nádobě s kvalitní zeminou. Nejlepší je nechat od května do cca září venku a poté přemístit do skleníku, fóliovníku apod.
Rostlina není náročná na pěstování, problém nečiní ani zastíněná místa. Na zimu se přechovává ve formě hlíz v bezmrazé místnosti.
Přínosné vlastnosti a využití
Hlízy jsou jedlé a vynikají obsahem vitamínů řady A, B i C, taktéž v sobě ukrývají energeticky využitelné sacharidy, vlákninu a především vyšší obsah kyseliny šťavelové. Hlízy lze konzumovat vařené, smažené, pečené či i syrové v salátech. Mají velice příjemnou sladší a zároveň pikantní chuť. Jedlé jsou i listy, které mají štiplavou chuť podobně jako šťovík.
Pár poznatků v rámci pěstování
Čím déle udržíte nadzemní část na živu, tím můžete počítat s bohatší sklizní. Od konce listopadu sice již umrzá nadzemní část, ale to nemá negativní vliv, neboť i po omrznutí je dobré nechat rostlinu ještě cca dva týdny v zemi. Pouze pokud by měly přijít mrazíky pod – 6/7 °C, tak hlízy vykopejte a proveďte sklizeň. Vzhledem k tomu, že výše uvedené teploty přichází až koncem listopadu a v té době už jsou právě hlízy dostatečně velké, není tedy problém toho docílit.
Někomu čerstvé hlízy připomínají chutí ředkvičku, je to individuální, každopádně obsahují šťavelany a tak se jich nesmí sníst příliš za čerstva. Ale již během pár dní při pokojové teplotě se ztrácí většina kyselosti a po pár týdnech sušení jsou hlízy i krásně sladké. Nabízí pestré využití, lze je zpracovat i klidně jako batáty.
TIP:
Rostliny, sazenice, semínka, truhlíky, potřeby na zahradu a mnoho dalšího můžete zakoupit v ONLINE ZAHRADNICTVÍ ZDE
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
