Historie skalky – teprve před nějakými 100 – 130 lety napadlo první sběratele a botaniky systematičtěji prozkoumávat vysokohorské oblasti a hledat tam jedinečné přírůstky do svých zahrádek a skleníků. Do oka jim padly vysokohorské louky, ale i suťoviště nebo větrem ošlehané vrcholky hor.
Jejich zelené obyvatele proto začali snášet do nížin, kde se pokoušeli o jejich pěstování. Ne vždy šlo o pokusy úspěšné, i tak se však mezi zástupci vysokohorské květeny našli tací, kteří ochotně posloužili k dalšímu studiu. Nejenom, že se ochotně aklimatizovali, ale také začali rychle růst a rozmnožovat se.
První skalky vznikly v zámeckých zahradách
Říkalo se jim také alpinia, a soustřeďovaly se v nich bohaté a vzácné sbírky rostlin ze všech koutů Evropy, a později i světa. Úplně první alpinium na světě založil innsbrucký botanik A. Kerner v Marilaun, a to ze skalniček rostoucích v Dolomitech okolo 2 000 m.n.m. Kdy přesně k tomu došlo nevíme, ovšem své poznatky o pěstování vysokohorské květeny shrnul už v roce 1864 v knize „Die Kultur der Alpenpflanzen,“ která se na pultech knihkupectví objevila už v roce 1864.
Na jeho sbírku se dnes už nepodíváme, ovšem můžeme se vypravit do Vídně za jedním z nejstarších alpinií v Evropě vůbec, které dodnes hostí většinu původních sesbíraných druhů, a to nejenom z Evropy, ale z celého světa. A samozřejmě nesmíme zapomínat ani na náš Průhonický park, kde v minulém století rovněž vznikla bohatá skalková expozice.
Skalničky v českých zahrádkách
Cesta na běžné záhonky u domků a chalup však skalničkám trvala o něco déle. S jejich cíleným pěstováním se v podstatě začalo až po první světové válce a mělo přímou souvislost s cestováním. Lidé zkrátka začali milovat výlety do hor, odkud si domů odnášeli cenné rostlinné suvenýry. Mnoho lokalit bylo v té době zcela vyplundrováno, a navíc zcela zbytečně. Většina rostlin, takto násilně vytržených z přírodního prostředí, se totiž z takového šoku nikdy nevzpamatovala a na zahrádkách uhynula.
Ti, kteří si nechali poradit a zamířili do svého oblíbeného zahradnictví (nebo měli při otrhávání horské květeny jednoduše štěstí), pak vytvářeli na svých zahradách často malá umělecká dílka, v podstatě malé kousky vysokohorského terénu se vším všudy. Na druhou stranu vznikalo také mnoho kýčů, tvořených jen několika kameny se spárami vysypanými hlínou, které neměly se skalkou nic společného.
Nebylo výjimkou jejich dekorování barevným sklem, umísťování špičatých, bíle natřených kamenů nebo dokonce sošek a ozdob, které se snadno staly dominantou celého prostoru. Vzpomeňme jen na ikonické trpaslíky. Starost o vytvoření přirozených podmínek pro rostliny šla často stranou, což dopadlo tak, jak muselo.
Naštěstí v dnešní době je přístup k tvorbě skalek zcela odlišný. Využíváme své těžce nabyté znalosti, takže nám skalky přinášejí radost po celý rok. A rostlinky v nich navíc dlouho vydrží, takže dobře založená skalka vyžaduje z naší strany opravdu jen minimální zásahy.
TIP:
Rostliny, sazenice, semínka, truhlíky, potřeby na zahradu a mnoho dalšího můžete zakoupit v ONLINE ZAHRADNICTVÍ ZDE
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
