Madame de Pompadour přidávala její temně černé lusky do polévek, jinde byla považována za zázračný všelék. Poptávka byla obrovská, ovšem cílené pěstování vanilky mimo Mexiko se velmi dlouho nedařilo. I proto byly její lusky často doslova vyvažovány zlatem.
Původní domovinou vanilky je Jižní Amerika. S jejím cíleným pěstováním začali Toltékové ve východním Mexiku. V jazyce nahuatlu se jí říkalo TLILXOCHITL, volně přeloženo jako La flor óbscura, čili Temný květ. A proč dnes tedy používáme ten zvláštní název? Někdo říká, že jeho původ lze hledat ve španělském slově “vainilla”, což je španělské označení pro černý lusk. Skutečnost je ale mnohem odvážnější, a možná i tak trochu vulgární.
Roste, ale neplodí – čím to je?
Takovou otázku si kladli pěstitelé vanilky na počátku 19. století téměř po celém světě. Právě tehdy poptávka po vanilce kulminovala, ovšem veškeré pokusy vypěstovat ji uměle, selhávaly. Ano, v Jižní Americe se jí dařilo, ale jen málokdo věděl, že za vším stojí šikovnost indiánských žen a jejich malých štětečků. Právě totiž ony objevili, co je k úspěšnému opylení třeba.
Vanilková tobolka (nesprávně lusk) je vlastně plodem orchidejí z rodu Vanilla (vanilovník). Dnes známe tři druhy, z nichž je vzácné koření získáváno:
- Vanilla planifolia – vanilovník plocholistý (vanilka pravá),
- Vanilla pompona – vanilovník velkokvětý,
- Vanilla tahitiensis – vanilovník tahitský.
Přírodními opylovači byli kolibříci a malé včelky. Ti jediní se dokázali dostat pod malé „víčko“ v květu, pod nímž se ukrývala tyčinka s pylem, dnes ho botanicky nazýváme rostellum. Na velkých plantážích vanilky pak jejich funkci nahrazovaly právě ženy se štětečky.
O tom však velmi dlouho nikdo nevěděl, takže mělo Španělsko na vývoz vanilky z Mexika velmi dlouho monopol. To se však v druhé polovině 19. století změnilo. Za všechno mohl Edmond Albius – mladý otrok na Réunionu, který se k témuž postupu propracoval metodou vlastního pozorování. I díky němu se produkce vanilky na konci století jen na Réunionu zastavila na neuvěřitelných 200 tunách ročně. A odtud se metoda jednoduchého ručního opylování rozšířila i dál.
Vanilka? Ne, vagina
Vaginilla – tak se tehdy vanilce ve španělsky mluvcích zemích říkalo. Víčko, za kterým se ukrýval životodárný pyl, totiž připomínalo svým vzhledem opravdu dámské pohlavní ústrojí – vaginu. A protože bylo malé, použila se zdrobnělina – vaginilla. Vše se změnilo teprve po reformě spisovné španělštiny, kdy bylo prostřední písmeno jednoduše vynecháno. Z vaginilly se tak rázem stala vainilla, což angličané, libující si v jednoduchých a výstižných výrazech, později zkrátili na prostě vanilla. A název byl na světě.
A kde se vzala česká vanilka? Opět zdrobnělinou, i když tentokrát už asi neúmyslnou. Nicméně jde o historii, o níž nemají současný milovníci jedinečného nasládlého aroma ani ponětí.
TIP:
Bylinky a produkty z bylinek můžete zakoupit v eshopu ZDE
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
