Když se řekne grilování, jde s největší pravděpodobností o nezpochybnitelnou doménu pána domu. Ne vždy se však zamýšlená pochoutka podaří tak, jak bychom chtěli. Jak tedy grilovat?
Nezáleží na tom, jaký gril doma máte. Ke všem máme nachystáno několik šikovných tipů a triků, které vám pomohou návštěvy úplně ohromit. Nevěříte? Pojďte to s nám vyzkoušet!
Evergreen posledních let – plynový gril
Jde o perfektního společníka pro všechny, kdo mají rádi nenáročné a pohodové grilování. Hořáky plynového grilu se napájejí z propan-butanové láhve. Stačí ho jen zapálit a nastavit správně hořáky.
Výhodou tohoto grilovacího pomocníka je bezpochyby rychlost. Nemusíte rozdělávat žádný oheň ani ho později udržovat. A přitom plamen lze snadno regulovat za pomoci proudícího vzduchu. Stačí správně uzavřít poklop a nechat horký vzduch volně cirkulovat. To zajistí perfektní propečení jakéhokoliv poměru uvnitř.
Gril stačí opravdu jen zapálit a okamžitě začít grilovat. Je tedy perfektní pro chronické nestíhače, kteří první jídlo podávají třeba i dvě hodiny poté, co se celá parta sejde. Při hoření také nevzniká žádný popel, takže gril nemusíte čistit. A zapomenout můžete samozřejmě i na nepříjemný kouř. Pojezdová kolečka z něj pak udělají dokonale mobilní součást zahradní kuchyně.
Většina těchto grilů má v sobě zabudovaná šikovná odkládací místa. A navíc je během grilování veškerý tuk odváděn stranou a rozhodně nekape do plamenů. Díky tomu se z něj nevytváří škodlivé sloučeniny a celé grilování je tedy zdravější. Ale právě tato odváděcí místa tvoří jednu z největších chyb, kterou při používání plynového grilu děláme. I když je gril sám o sobě prakticky bezúdržbový, rozhodně se vyplatí pozornost věnovat alespoň jim. A to nejlépe po každém grilování – tedy hned, jakmile gril vystydne.
Většinou si vystačíte při jejich údržbě s horkou vodou, případně i několika kapkami saponátu. Gril vám tak bude sloužit bez potíží a v plné kondici ještě dlouhá léta.


Když se grilování na plynu nedaří…
… pak je patrně na vině ne úplně dobrý kup. Plynové grily jsou přirozeně drahé a nepřekvapí tedy, že se snažíme jejich cenu co nejvíce snížit. Nikdy by to však nemělo být na úkor jejich kvality a bytelnosti. Pokud tedy půjdete do plynového grilu znovu, hledejte takový, který je vyroben z nerezové oceli a má nejméně dva samostatně ovladatelné hořáky. A mimochodem – ty vždy zapínejte až poté, co otevřete víko grilu. V opačném případě by vás mohlo čekat nepříjemné překvapení.
Grily na dřevěné uhlí jako neodmyslitelná zahradní klasika
I když vypadají jako nějaké „glaciální relikty“, ve skutečnosti stále vévodí žebříčkům prodejnosti. Práce s nimi není nijak těžká. Musíme jen dbát na to, aby bylo uhlí před vložením masa dostatečně rozžhavené. A jejich provoz se samozřejmě neobejde i bez dostatečné zásoby briket nebo uhlí.
Pokud máte doma opravdu kvalitní kousek (pevná konstrukce, polohovatelné rošty z nerezu a víko s ventilačním otvorem), pak bude grilování na uhlí jedna radost. Pořídit můžete dokonce i typy, určené pro grilování nebo ty, které jsou uzpůsobené ke snadnému a především dlouhodobému udržování stabilní teploty uvnitř.
Pamatujte, že tvorba řádně rozžhavené vrstvy uhlí trvá půl nebo i třičtvrtě hodiny. Na grilování tedy vždy musíte myslet s předstihem. A jak poznat optimální teplotu? Vložte ruku nad žhavé uhlíky. Pokud ji tam nezvládnete udržet déle než 10 vteřin, pak je to přesně to, co potřebujete. Pokud si tento faktor pohlídáte, už nikdy se vám maso nebude připalovat na rošt.
Dalším důležitým tipem je i dostatečná vzdálenost mezi grilovanými předměty. Vždycky mezi nimi ponechte alespoň 10 centimetrů místa. Maso se rovnoměrně propeče i po stranách a jeho přípravu tím dokonce i urychlíte. Přeplnit rošt množstvím lahůdek pro mnoho lidí není dobrý nápad. Nakonec budou čekat déle, než kdyby od začátku ochutnávali po menších kouscích.
Další záludností je tuk, který při přípravě masa odkapává přímo na uhlí. Tady se spaluje a samozřejmě také hoří, což vede ke vzniku zdraví škodlivého benzypyrenu. To však lze řešit vložením hliníkového tácku na uhlí, který tuk spolehlivě zachytí. Jen u příliš tučných potravin případně těch, které by se spálily, je vhodné je zabalit do alobalu.
Vznik škodlivin pak zcela eliminuje i tzv. vodní gril, na němž se však topí dřevem. Mezi ohněm a roštem totiž najdete vrstvu vody, která se teplem odpařuje a zároveň tuk zachytává. Maso se propeče rychle, je šťavnaté a během grilování ho není třeba obracet.


I při grilování s elektřinou lze nadělat chyby
Pokud hledáte gril, který lze bez omezení vzít na zahradu, na balkon nebo třeba do interiéru, pak vsaďte na elektřinu. Nevýhoda je jen jediná – musíte být v dosahu elektrické zástrčky. Práce s elektrickým grilem je nenáročná. Nevzniká při ní skoro žádný kouř a samotné těleso se velmi snadno čistí. Grilování umožňuje buď zabudovaná teflonová deska (se zabudovaným topným tělesem) nebo klasický rošt, opět se zabudovaným zdrojem tepla pod sebou.
Vybírat je však třeba opravdu kvalitní grily. Pokud ten váš nebude mít příkon alespoň 2 000 watů a dobře těsnící víko, dobré maso na něm určitě nepřipravíte. Chtějte také dostatečný sklon spodní desky, která odvede přebytečný tuk do odkapávací misky a samozřejmě světelnou regulaci teploty. A trik pro grilování? Teplotu vždy pro začátek nastavujte o něco výš a později stáhněte. Maso se vám tak k roštu ani k teflonové podložce zaručeně nepřipeče, a přitom zůstane nádherně šťavnaté.
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz