Bylinky na horečku: Nachlazení, ale i angína či chřipka je provázena často vysokou teplotou. Zvýšená teplota je projev nemoci, který nám není příjemný, ale zároveň je to signál, že tělo s infekcí bojuje. Pokud už dosahuje problematické hranice, je doporučeno ji srážet. Jde to i přírodní cestou.
Horečka je doprovodný jev různých nemocí. I když nám nemusí být úplně příjemná, je to přirozená reakce těla nejčastěji na bakteriální nebo virová onemocnění. Za horečku většinou považujeme hranici, kdy tělesná teplota překročí 380 C.
Je doprovázena únavou, bolestmi hlavy, končetin a celého těla s pocitem vyčerpanosti. Při velmi vysokých teplotách nad 400 C se mohou objevit halucinace a upadávání do bezvědomí. I když představuje pomocníka v boji proti infekci, jsou situace, kdy je lepší ji srážet, hlavně u dětí. Kromě přípravků z lékárny, mohou být pomocníkem i bylinky.
Tužebník jilmový
Tuto bylinku u nás můžeme najít poměrně hojně po celém území. Obývá hlavně vlhká místa na březích okolo vodních toků, vlhké louky, lužní lesy. Může dorůstat poměrně velké výšky, až 200 cm. Lístky jsou vroubkované a pilovité, květy tvoří bohaté bílé vrcholičnaté květenství a mají silné aroma. Kvete od května do srpna.
Sbírá se květ, má velmi dobré močopudné a potopudné účinky. Proto se využívá hlavně v případě různých infekčních chorob doprovázených horečkou, například chřipka. V případě snižování tělesné teploty a tlumení bolestí má podobný účinek jako Acylpyrin nebo Aspirin. Používá se například při revmatismu a působí protizánětlivě.
Čaj z tužebníku si připravíme z jedné čajové lžičky přelitím 250 ml horké vody. Necháme půl minuty a přecedíme. Pijeme horký, až 3 šálky denně.
Tužebníková tinktura: 150 g květů tužebníku dáme do lahve a zalijeme alespoň 40 % vodkou. Ponecháme 4-6 týdnů na teplém místě. Denně protřepeme. Nakonec přecedíme. Užívá se 3×15 kapek denně.
Vrba bílá
Vyhledává na živiny bohaté a vlhčí půdy, je u nás rozšířená i hojně vysazovaná. Stanoviště jí vyhovuje nezastíněné. Je to statný listnatý strom dosahující až 30 m. Vyskytuje se často na březích vodních toků, kde zpevňuje břehy.
K léčebným účelům se využívá kůra z dvouletých až tříletých stromů. Na jaře se velmi snadno stahuje, krájí se, rozmělňuje a suší. Kůra obsahuje salicin, který se v našem těle přeměňuje na kyselinu salicylovou.
Už středověcí mniši kůru z vrby využívali ke snížení horečky a při bolestech. Pomáhá při revmatismu a dně. Zevně se aplikuje na některé kožní potíže.
Na čaj z vrbové kůry budeme potřebovat 1 čajovou lžičku, kterou přelijeme šálkem horké vody. Necháme 20 minut působit a scedíme. Při akutních potížích pijeme až 5 šálků denně.
Lipový květ
Lípu najdeme po celém území, stala se také symbolem Slovanů. Je to mohutný strom, který se může dožívat až stovek let. Jeho květy omamně voní a v době květu jsou obsypány včelami. Koruna je hustá a bohatá. Kvete v červnu, vysazuje se do parků, stromořadí nebo samostatně do velkých zahrad. Listy má tmavě zelené, na podzim se barví do žluto-hněda. Vyhovuje jí slunce i polostín, je mrazuvzdorná, ale vadí jí posypové soli.
Nejvhodnější čas pro sběr nastává, když se květy začínají rozvíjet, ale spousta jich je ještě ve formě poupat. Sbíráme je v čistém prostředí, ne u frekventovaných cest a silnic. Snadno jsou k dostání v lékárnách a bylinkářstvích.
Lipové květy jsou známou přírodní medicínou v případě nachlazení a chřipek. Zejména je využíván jeho potopudný účinek, díky kterému se daří snižovat horečku. Bývají součástí čajových směsí proti kašli a zánětu průdušek. Kromě jiného jsou dobré na žaludeční nevolnost, zácpu a nadýmání.
Čaj známe asi všichni, co vyzkoušet lipový likér:
Budeme potřebovat 500 g cukru krupice, 1 l vody, 1 l vodky, 3 velké hrsti lipového květu. Do vodky naložíme lipové květy a necháme působit 2 týdny na slunném místě. Po uplynutí doby přecedíme, rozvaříme si cukr ve vodě a cukerný roztok přilejeme do vylouhovaného alkoholu. Necháme ještě zhruba měsíc zrát. Do lahve můžeme přidat mátu nebo zelené jalovcové bobulky.
Bez černý na horečku
Bez černý je u nás všudypřítomný keř. Nejhojněji roste v teplejších oblastech. Najdeme ho na pasekách, podél vodních toků, na rumištích a okrajích lesů. Na jaře je obsypán příjemně vonícími vrcholíky bělavých květů, na podzim ho zdobí střapce černo-fialových bobulí.
Květy jsou výborným prostředkem na nachlazení, různé respirační choroby. Má potopudný účinek, a tak dokáže snižovat teplotu. Ničí bakterie a pomáhá při rýmě. Plody (vybírejte jen černé, ne zelené) tiší bolesti nervového původu (trojklanný, sedací nerv…).
Receptů je mnoho a mezi oblíbené patří například sirup z bezových květů: 40 bezových květů zalijeme vodou, přidáme několik koleček nakrájeného citronu a necháme působit přes noc. Nádobu nezakrýváme.
Druhý den květy vymačkáme a vyndáme kolečka citronu. Do macerátu přidáme 1 kg například třtinového cukru a šťávu z jednoho pomeranče. Na velmi mírném ohni necháme asi 20 minut táhnout, nesmí se vařit, mícháme. Jakmile je cukr rozpuštěný a sirup čirý, ještě teplý ho plníme do lahví. V chladu a temnu vydrží i několik měsíců.
Přinášíme rady, tipy a informace pro všechny zahrádkáře a milovníky pěstování. sazenicka.cz
